Úchylové mezi námi

Už jsem viděla lecos. Uslintaného opilce, který se lepí na slečny v parku, pána v metru s klepajícím se kufříkem na klíně i obligátního chlapíka v rozepnutém baloňáku. Přesto mě každé další setkání s úchylem překvapí.

Pro úchyláky a slizouny je ideálním působištěm velkoměsto. Především proto, že nabízí řadu zajímavých míst a zákoutí, dopravních prostředků a především anonymitu. Není na světě větší trapnosti než být úchylák třetí kategorie na maloměstě nebo vesnici. V málém městečku, odkud pocházím, řádí obecní úchylák Josef Čamrda. Jeho rajón sahá od kostela až k lesu a všichni ho tam znají. Patří k takovému koloritu města společně s obecním opilcem Lukošem a erárním toulavým psem Míšou. Pan Čamrda to tam má těžký, vyskakuje z roští a lidé ho zdraví. Jeho neslibně rozjetá kariéra obecního úchyla skončila nedávno, když špatně odhadl bezbrannost oběti a vyskočil z keříku na o hlavu větší paní Laubovou. Maruška pana Čamrdu několikrát vzala pravým hákem a pak ho odnesla/odtáhla (verze se liší) na policejní stanici.

Zatímco kariéra pana Čamrdy je navždy v koncích, já mám slušně rozjetou kariéru oběti. Přitahuju úchyly jako tlačenka hladovýho psa. Někde jsem četla, že jednou přepadený člověk začne pro okolní úchyláky vysílat nevědomky signály, že je snadná oběť. Těžko říct, co vysílám já, ale za posledních pár let mě přepadli hned několikrát. Možná vysílám signály, možná prostě jenom bydlím na nebezpečném sídlišti, ale pravděpodobně oboje.

Kapitola č 1. Úchylové v metru a tramvajích – tzv. Slizoun

Poprvé jsem se setkala se slizounem v patnácti. Měla jsem dlouhý cop a na chatu přezdívku : „Iron maiden“, a myslela jsem to vážně. V tlačenici ve vagónu metra si člověk za mnou rozepnul poklopec a nalepil se mi na zadek. Spustila jsem sopránkem morální proslov, za který by se nemusel stydět ani Immanuel Kant. „Vy úchyle! Okamžitě dejte tu věc zpátky!...Lidi, ten úchyl mě sexuálně obtěžuje!“ Stlačený dav se ve vagónu přeskupoval. Když jsem se konečně mohla ohlédnout, stála za mnou malinká bezzubá babička. Po zbytek cesty jsem byla za hysterku a pan úchyl se mohl pohodlně otírat o další cestující. Usoudila jsem, že morální kázání na ně neplatí. Je nutné je veřejně zostudit!!! Můj známý mi nedávno na kafi vyprávěl o své kamarádce, o kterou se stejným způsobem začal otírat Slizoun v tramvaji. Chytila ho prý duchapřítomně za jeho obnažený úd a vytáhla ho za něj z tramvaje na nástupní ostrůvek plný lidí za křiku: „Lidi, podívejte se na toho úchyláka!“ Ten bude mít dlouho utrum.

Kapitola č. 2 Násilník

S touhle skupinou úchylů není vůbec legrace. Základní pokyn je utíkat utíkat utíkat, co Vám nohy stačí. Jestli se bláhově domníváte, že se Vám při střetu s násilníkem vybaví sebeobranné chvaty nacvičené v tělocvičně, tak jste vedle! Já mám za sebou judo, sebeobranný výcvik na policejní akademii a základy boxu, a co myslíte, že jsem dělala, když mě před lety uchopil úchylák před barákem za rameno. No mlátila ho malinkou modrou kabelkou a křičela: „Co to děláš ty blbečku, pusť mě ty blbej blbečku!“ Hodně důležité je při střetu s násilníkem pochopit tzv. „difúzi odpovědnosti“. Většinou to je bohužel tak, že v okamžiku přepadení se ulice zázrakem vylidní. Váš anonymní křik na kolemjdoucí způsobí v davu to, že si každý řekne:“To nevolá na mě, ať jí pomůže někdo silnější“, a ten silnější si řekne to samé. Volání o pomoc musí být vždy co nejkonkrétnější!  

Kapitola č. 3 Exhibicionista

Potkala jsem jich několik. Jsou většinou celkem neškodní, ale setkání s nimi je vždycky poněkud rozpačité. Jednou jsme s kamarádkou seděly na lavičce u rybníka a tlachaly. Celou dobu nás obíhal onanující exhibicionista. Pokoušely jsme se ho odradit nezájmem, ale obíhal dál. Občas se někam schoval a za chvíli se zase odněkud vynořil. No uznejte, že za těchto okolností se s kamarádkou prostě drbat nedá. Musely jsme odejít a exhibicionista zůstal u své oblíbené lavičky. Nezájmem tedy exhibicionistu taky neodradíte.

Snad by pomohl postup popsaný v bodě jedna, tedy uchopit za úd a odtáhnout na veřejnost. Ale představa, jak honím vlajícího exhibicionistu kolem rybníka mě spíše rozesmává. Poněkud by plynulo, kdo je tady oběť.

Zásada nakonec: Při setkáních s úchylem kategorie 1–3 se nikdy nezachováte tak, jak si myslíte. I když se domníváte, že jste schopné zpacifikovat úchyláka jako Lara Croft nebo Maruška Laubová, pořiďte si raději slzný sprej nebo pořádného bodygárda! A nejlíp oboje!