Záchody a hajzlíky aneb spláchněme to jednou pro vždy

Jako dítě jsem byla doslova fixovaná na záchody, toalety, hajzlíky, klozety a kadibudky.

Před dvaceti lety jsme s dědou pozorovali mraveniště. Každé normální dítě by zajímalo, kolik tam bydlí mravenečků a kde je Ferda. Já vznesla otázku:

„A kam chodí mravenci na záchod?“ Děda nevěděl.

Abych si byla naprosto jistá, že je o mravenečky ze sociálního hlediska postaráno, vybudovala jsem vedle mraveniště dvoupodlažní záchodový palác s otevíracími dveřmi z kůry a modřínovou střechou, u vchodu seděla žížala – kadibába a vybírala poplatky.   

Na prohlídce zámků jsem se v každém honosném pokoji pídila po záchodovém kamrlíku. Představa princezny nebo kněžny na „trůnu“ mě baví dodnes. Třeba Pavla Trávníčka (zamlada) nebo Bajaju si docela dobře dokážu představit, jak močí rozkročmo u dračí sluje. Ale princezna v podřepu? Kdo to kdy slyšel! Princezny na záchod nechodí!  

Nejvíc jsem ale milovala kadibudku u prastaré tetičky na vesnici. Vydržela jsem desítky minut zírat do díry a házet do ní různé předměty. Jednou mě tetička vyhnala z kadibudky na dvorek se slovy: „Tam si nehraj, najdi si lepší zábavu, hraj si s kočkou!“ Z dřevěné bedýnky jsem udělala Mikešovi jeho vlastní kadibudku. Byl v ní zavřený a koukala mu jenom hlava.       
Moje fascinace záchody vyvrcholila v Moskvě. Ten nejnižší lidský pud mě zavedl až do chřtánu veřejných záchodků. Tyto byly obzvlášť vypečené. Jednalo se o řadu pěti kabinek z nichž dvě byly označeny panenkou, jedna panáčkem, jedna důvěrně známým geometrickým obrazcem a jedna vůbec. Doslova mě šokovalo, že přepážky mezi jednotlivými kabinami byly z vratkého papundeklu a dosahovaly přibližně do výšky očí sedícího člověka. Čůrajíc a rudá studem jsem dokonce byla svědkem zajímavé scénky při které si dva aktéři ve vedlejších kabinách během procesu „uvolňování“ přes přepážku beze slova vyměnili noviny. 

Dnes už nade mnou nemají záchody takovou moc. Ovšem co mě zcela neomylně dovádí k šílenosti, je fakt, že na dámských záchodech je všude a vždy hrozivá fronta, kdežto muži toaletami jakoby probíhají. Je to jistě tím, že muž nemá problém močit s ostatními muži. Muž dokáže močit i za pochodu! Množství naráz močících mužů je teoreticky neomezené, je jen třeba zajistit dostatečně velké korýtko nebo adekvátní množství mušlí.

Ženy naproti tomu vyžadují určitou úroveň diskrétnosti. Zdlouhavě balancují nad prkýnkem, pudrují si nosy a všeho se dotýkají rukou omotanou toaletním papírem. To se kolikrát ta čůračka protáhne i na pět minut! Během věčnosti strávené ve frontách na toaletu se ve mně budí chlap. A já vám říkám, pánové, že nebude dlouho trvat, ve frontě mi rupnou nervy a já vám tam vběhnu!

Buďte gentlemani a odvraťte zrak.