Rada starších
To je jako „nezapomeň dýchat“, „než půjdeš spát, tak zavři oči a zhasni světlomet“ nebo „jeď vpravo“. Jak můžu asi zapomenout smrkat, když se moje hlava proměnila, slabší povahy odpustí, ve fontánu zelených nudlí? Nezměrný vděk za to, že mi babi hlídá malého teroristu, ve mně udusil touhu teleologicky polemizovat, poslušně jsem zatroubila do kapesníku a srkla si kakaa.
Soutěž o nejnenáviděnější radu vyhrálo suverénně „Obleč si nátělník“. Když je Vám patnáct a strašně moc chcete chodit do školy nahý nebo alespoň v nějaké ustřihnuté síti a bederní roušce, tak nátělník je opravdu to, co Váš outfit nutně potřebuje. Pamatuju se, jak jsem ho ze sebe rvala ve výtahu, abych už v metru cestou do školy mohla ukazovat pupek. Byla to mezi námi poslední chvíle, kdy jsem si to v tomhle životě mohla dovolit. Tedy do doby, než mi fatálně „nastydl spodek“, jak to nazývá rada starších, a já jsem pak musela nosit nejtrapnější bombarďáky a do nich vražený nátělník s jahodami, což Vás mezi mládeží naprosto diskvalifikuje! Pokoušela jsem se etablovat mezi třídní elitu alespoň pokoutným pokuřováním marihuany za rohem školy, ale byla jsem opakovaně odhalena a pranýřována rodinou, a to Vás smích přejde i po trávě.
Mezi nejoriginálnější rady rozhodně patří jedna, kterou mi telefonicky udělila zdejší babička, když jsem se svým nynějším mužem byla ve čtyřiadvaceti na návštěvě Děčína, a která doslova zní: „Nestrkej nikde hlavu do plotu!“. „Nemám strkat hlavu do plotu“, řekla jsem tehdy Zdeňkovi a oba jsme na sebe uprostřed lesů Českého Švýcarska zůstali nevěřícně koukat, než jsme vybuchli smíchy. Teprve nedávno jsem zjistila, že kdosi z „nepovedené větve naší rodiny“ kdysi dávno skutečně strčil v batolecím věku hlavu mezi laťky plotu a museli ho vysekat. Ano, i takovéto historky mohou radu starších inspirovat k tvorbě nových, neotřelých instrukcí, a to bez ohledu na to, že jste dospělý člověk se slušným IQ skóre.
S mým řidičákem se objevilo „jeď opatrně“ a zmíněné „jeď vpravo“ nebo „používej blinkry“. Před státnicemi opakovaně zaznělo „obleč se slušně“ a "musíš se tvářit, že to umíš" apod.
I Rada starších se ale někdy utne. Když jsem například jako teenager dorazila na návštěvu ke svému nejstaršímu dědovi, který už je v pánu, ve svých nových okulárech, děda prohlásil: „Proboha, co to máš na obličeji“ a tentokrát nemyslel akné. Brýle mi zabavil. Záhy se ale ukázalo, že se tím dioptrická vada paradoxně nevyřešila. Brýle se tak staly trpěnou součástí mého luzného zjevu.
Ale proč to všechno píšu. Po narození synka jsem si uvědomila, že jsem se stala součástí Rady starších a brzy mu budu udělovat rady jako „nesahej si na šulína, v obchodě se neprdí, vem si na rande to naslouchátko a nos nátělník!“. Budu ho ztrapňovat před přáteli, kazit mu radost ze života a kontrolovat ho. Budu mu klást všetečné dotazy, nutit ho se oblékat jako blbec, chodit brzo spát, jíst, zdravit a nepožívat drogy.
A všechno to budu dělat s vědomím své otravnosti a trapnosti a s malinkou jiskérkou naděje, že z něj vyroste zdravý, slušný, smrkající člověk, který nebude zfetovaný jezdit vlevo s hlavou mezi laťkami plotu.
Renata Fíková
Ta, co má tři
Nechala jsem se vyhecovat ke třetímu dítěti. Když má tři děti William a Kate, tak jaképak s tím štráchy. Kontinent stárne, je třeba přiložit břicho k dílu.
Renata Fíková
Jiný stav, jiný mrav
Celý život jsem optimista. Takový ten druh optimisty, který přesazuje muškáty ve chvíli, kdy se na naši planetu řítí smrtící meteorit.
Renata Fíková
Zadej heslo
Mám nový mobil. Vědí to už úplně všichni. Každý den v devět mi v něm cosi zvoní a nejde to vypnout. Je to melodie z Hvězdných válek.
Renata Fíková
Přešlapy
Zlomila jsem si prst na noze. Nedává se to do sádry. Nikdo Vám tím pádem nevěří, jak moc trpíte. Nikdo Vás nepustí sednout. Nikdo nechápe, proč čtyři týdny chodíte v botách svojí babičky.
Renata Fíková
Výchova dětí v Čechách
Když jsem ještě nevěděla, co chov malých lidí obnáší, plánovala jsem si, jak budu jednou se svými dětmi obrážet výstavy, číst jim Malého prince a celé hodiny rozmlouvat o přírodovědě, dokud z nich nevyroste laureát Nobelovy ceny.
Renata Fíková
Requiem
Nezvládli jsme to. Nejsem na to pyšná. Polovina manželství to nedá. A ta druhá polovina? Jsou šťastni? Co to je být šťastný? Je šťastný totéž co být spokojený? Nebo to samé, co smířený?
Renata Fíková
Smradi
S blahosklonným úsměvem pohladila chlapci ježatou hlavičku. „Beníku, prosím Tě, nestrkej svojí sestřičku“
Renata Fíková
Statistika nuda je
Naopak. Člověk by ani neřekl, jak je statistika zábavná disciplína. Věděli jste například, že nejčastěji mají intimní styk se svými pacientkami zubaři, po nich ortopedi a teprve na třetím místě jsou gynekologové?
Renata Fíková
Masochistkou snadno a rychle
Existuje kategorie lidí (a obvykle jsou to ženy), které s gustem obětují své životy. Nemluvím o válečných hrdinkách ani bojovnicích za svobodu bručících v totalitních lágrech, ale o běžných ženách každodenní reality.
Renata Fíková
Vesmírná odysea
Někdo by si mohl myslet, že největší vzrušení, které člověka čeká na mateřské, je 40% sleva na přesnídávky v sousedním obchoďáku. Uplynulý srpen ale jasně ukázal, že i na mateřské se lze vymanit ze stereotypu a zažívat nové věci.
Renata Fíková
Ďáblův advokát
Na práva jsem šla z trucu. Nevzali mě totiž na psychologii, kde jsem se předvedla jako naivní pseudointelektuál s nutkáním radit celému světu. Ukázalo se, že pro studium na právnické fakultě jsou to ale ideální parametry.
Renata Fíková
Krabi, krabičky a kachny
Jakmile se na jaře přehoupnou teploty přes dvacítku, začnu nesnášet městskou hromadnou dopravu.
Renata Fíková
Sprostá podezřelá
Máloco vzruší člověka na mateřské tak, jako sleva. Proto jsem se včera nadšeně vydala na obvyklou tour po nákupním centru avizujícím šokující zlevnění všeho.
Renata Fíková
Proradné šlapky
Tento článek je tichým povzdechem osoby, kterou mnohem více než neblahé důsledky ilegálního obchodu s bílým masem a veřejné prostituce momentálně trápí neblahé důsledky přimontování přezky na šlapky jejího jízdního kola.
Renata Fíková
Krabi, krabičky a kachny
Jakmile se na jaře přehoupnou teploty přes dvacítku, začnu nesnášet městskou hromadnou dopravu.
Renata Fíková
Požehnaný plod života mého
Dítě je prý požehnání a nic Vás nenaplní tak, jako mateřství. S tím by se rámcově dalo souhlasit! Proč mi ale také někdo neřekl, že první měsíce tzv. mateřské dovolené jsou jako výcvik elitní vojenské jednotky.
Renata Fíková
Kauza „Lžička“
Možná to o mně nevíte, ale jsem drsná a obávaná advokátka. Alespoň si to opakuju pokaždé, když mě někdo doběhne.
Renata Fíková
Zlaté české ručičky! Kam se sakra poděly?
Čím dál tím víc se utvrzuju v přesvědčení, že řemeslo má svůj zlatý věk už dávno za sebou. A nebo jen přitahuju největší patlaly mezi manuálně pracujícím lidem?
Renata Fíková
Laktační psychóza
Tak jsem koncem června povila synka. Jelikož mi nikdo nevysvětlil, jak poznám porodní bolesti od všech ostatních bolestí, které pronásledují těhotnou ženu, probíhaly poslední dva týdny mého těhotenství ve znamení hysterie, neustálé mobilizace a planých poplachů.
Renata Fíková
Mateřský antitalent
Umím hýbat ušima a napočítat maďarsky do sta. Co se ale týče mateřských vloh, nemohu se ani pár dní před porodem zbavit dojmu, že mě příroda naprosto ignoruje.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 105
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 9192x