Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zlaté české ručičky! Kam se sakra poděly?

29. 10. 2013 9:00:00
Čím dál tím víc se utvrzuju v přesvědčení, že řemeslo má svůj zlatý věk už dávno za sebou. A nebo jen přitahuju největší patlaly mezi manuálně pracujícím lidem?

Jelikož jsme si s manželem první bydlení pořídili ještě za studií, a tedy s nahým zadkem (myšleno obrazně), rekonstrukce bytu kompletně zdevastovaného partou nepřizpůsobivých obyvatel probíhala na vlastní pěst za občasné asistence asimilovaného ukrajince Ivana.

Váňa to uměl s pneumatickým kladivem tak, že v paneláku zboural nejen naši příčku, ale málem i byt o patro níž. Zároveň na naší vybourané toaletě pozapomněl ucpat odpadní rouru a odkráčel na pivo do hospody U drsnejch. Pod námi bydlí slušná rodina, která se vášnivě realizuje v interiéru. Kompletní rekonstrukci svého bytu zakončili nevkusnou plastickou omítkou precizně nanášenou malým štětečkem, která vyschla přesně ve chvíli, kdy se jim po stropě poloviny bytu rozlily splašky ze sedmi pater nad námi. Zkázu dokonala ohromná prasklina vinoucí se mezi fekálním stropem napříč obývákem v místě, kde o patro výš stávala příčka.

Sousedi, neznalí ukrajinských reálií, se naivně domáhali pojistného plnění z Ivanovy pojistky proti škodám. Když se ukázalo, že Váňa nemá ani zdravotní pojištění, sehrála jsem trapnou scénku ve své pojišťovně, předvádějíc, jak jsem vlastníma rukama bourala pneumatickým kladivem zeď. Herečka jsem mizerná, a tak se likvidátor alespoň srdečně zasmál.

Když jsme splatili nutnou rekonstrukci sousedům, rozhoupali jsme se k inovaci elektrických rozvodů. Bolševik totiž vybavil třípokojový panelákový být třemi zásuvkami, z nichž z jedné lítaly jiskry. Když se dostavil elektrikář Prachařík, zalitovala jsem, že jsem vyhodila slzný sprej.

„Víte, já jsem schizofrenik!“ šeptal mi důvěrně ze štaflí s oběma rukama v otevřeném elektrickém obvodu.

Prachařík se dostavoval na minutu přesně, měl však drobný problém. Rozlišovat den a noc. Když jsme se poprvé domlouvali na půl pátou, netušila jsem, že se dostaví před ranním kuropěním a táhlým zvoněním vzbudí celé patro.

„Pane Prachařík, vždyť je noc!“ zařvala jsem do mluvítka domovního zvonku. Ze sluchátka se ozval zmatený chechot a dusot podrážek.

O dvanáct hodin později to zkusil znovu, jakoby nic. Po táhlém vrtání zasněžil panelovým prachem celý byt, slavnostně zapojil nově vzniklý kabelový obvod a v kuchyni hlasitě vybouchly dva spotřebiče včetně trouby s novou sklokeramickou deskou. Po této epizodě pan Prachařík slezl ze štaflí a přátelsky navrhl ukončení spolupráce se slovy „Tak tady mi to taky nepůjde!“.

Když jsme byli opět elektrifikovaní, vytekla nám pračka. Manžel se pokoušel těsnění spravit, čímž ho definitivně zlikvidoval. Samozřejmě dva týdny po uplynutí záruční lhůty a tři týdny před mým porodem. Budila jsem se hrůzou, že těsnění toho mého bubnu povolí dříve, než někdo opraví těsnění bubnu mojí pračky. Opravář praček se dostavil tři čtvrtě hodiny před půlnocí a pivním dechem mi drze oznámil, že jede o čtyři hodiny později, protože bydlím (slušně parafrázováno) na periferii. Namítla jsem, že do centra Prahy je to osm minut metrem. Vrávoravě mávl rukou, prsknul pyskem a opřel se o pračku. „Jó paninko, to bude drahý!“ oznámil po zběžném ohledání.

„Vždyť je to jenom těsnění!“ zvolala jsem s rukou na svém obřím pupku a vznesla zoufalý dotaz, jak dlouho že to bude trvat. Slíbil, že bude jednat rychle.

Nakonec jsem kvůli němu přenášela. No uznejte, že porodit dítě do bytu s nefungující pračkou prostě nejde. Když mi za tři neděle radostně zavolal se slovy „Tak co? Furt dva v jednom?!“, myslela jsem, že si najmu vraha opravářů praček, ale pár hodin po opravě pračky jsem s úlevou začala rodit.

Sérii manuálních analfabetů završil truhlář Zahrádka. Měl za úkol uříznout čtyři prkýnka a zhotovit z nich dveřní prahy. Ukázalo se, že se přecenil. Tři ze čtyř prahů, které po týdnu kutění přivezl, byly o několik centimetrů kratší. Co Vám mám povídat, sebevědomí mu to nezvedlo. Z předsíně se ozývalo sebelítostné brblání: „Já jsem takovej blbec, že vůbec nechápu, že si mě někdo najme!“ A já s ním naprosto souhlasím.

Když ale někdy v kočárku uspávám synka přejížděním přes křivé prahy, říkám si, že dám prcka na řemeslo. Bude hvězda! Laťka je totiž zoufale nízko.

Autor: Renata Fíková | úterý 29.10.2013 9:00 | karma článku: 41.10 | přečteno: 8459x


Další články blogera

Renata Fíková

Requiem

Nezvládli jsme to. Nejsem na to pyšná. Polovina manželství to nedá. A ta druhá polovina? Jsou šťastni? Co to je být šťastný? Je šťastný totéž co být spokojený? Nebo to samé, co smířený?

18.2.2018 v 21:36 | Karma článku: 32.42 | Přečteno: 1762 |

Renata Fíková

Smradi

S blahosklonným úsměvem pohladila chlapci ježatou hlavičku. „Beníku, prosím Tě, nestrkej svojí sestřičku“

12.8.2016 v 9:05 | Karma článku: 38.95 | Přečteno: 4863 | Diskuse

Renata Fíková

Statistika nuda je

Naopak. Člověk by ani neřekl, jak je statistika zábavná disciplína. Věděli jste například, že nejčastěji mají intimní styk se svými pacientkami zubaři, po nich ortopedi a teprve na třetím místě jsou gynekologové?

11.8.2016 v 20:24 | Karma článku: 32.81 | Přečteno: 2299 | Diskuse

Renata Fíková

Masochistkou snadno a rychle

Existuje kategorie lidí (a obvykle jsou to ženy), které s gustem obětují své životy. Nemluvím o válečných hrdinkách ani bojovnicích za svobodu bručících v totalitních lágrech, ale o běžných ženách každodenní reality.

11.8.2016 v 14:28 | Karma článku: 41.86 | Přečteno: 11869 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Michal Pohanka

Kráva ve formaldehydu za půl miliardy

Údajné umělecké dílo je testem naší nemocné společnosti, kam až je schopna v překrucování hodnot zajít

19.8.2018 v 22:55 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 146 |

Vilém Ravek

Pravidla etikety jsou ve skutečnosti fake news. Všechno je jinak!

Rady, jak se stát úspěšným mužem nebo ženou, vás v reálném životě přivedou k okamžitému padáku, avšak bez zlatého padáku. Znalosti, jak správně jíst humra nebo šneka, vám potom beztak budou k ničemu.

19.8.2018 v 21:07 | Karma článku: 13.32 | Přečteno: 300 | Diskuse

Jana Slaninová

Vzpomínkomat: jak jsem chtěla utopit ségru

Babička byla zachranným vorem na rozbouřeném moři naší rodiny, když máma zemřela. Vyřídila si předčasný důchod a na čas se nastěhovala i s dědou k nám.

19.8.2018 v 19:00 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 275 | Diskuse

František Skopal

Nemravnost - zákeřný jed, který otravuje naši osobnost

Nemravnost je jako kapka jedu ve sklenici dobrého vína. A přestože může jít o víno vynikajícího ročníku, přestože může lahodně chutnat, nepatrná kapka jedu v něm nás otráví.

19.8.2018 v 13:25 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 557 | Diskuse

Dáša Stárková

Můj přítel se stal obětí zločinu z nenávisti - homofobie

Minulý týden proběhla Pride Prague. Ač se tento pochod u nás setkává se smíšenými reakcemi, obešel se, pokud vím, bez větších incidentů. Mám přátele gaye, registrované partnery, žijící v Londýně a toto se přihodilo jednou z nich.

19.8.2018 v 12:59 | Karma článku: 21.74 | Přečteno: 1539 | Diskuse
VIP
Počet článků 100 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 9276
Autorka mluví víc než by měla, a tak se příležitostně pokouší odreagovat psaním.





Najdete na iDNES.cz