Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Laktační psychóza

9. 09. 2013 13:05:46
Tak jsem koncem června povila synka. Jelikož mi nikdo nevysvětlil, jak poznám porodní bolesti od všech ostatních bolestí, které pronásledují těhotnou ženu, probíhaly poslední dva týdny mého těhotenství ve znamení hysterie, neustálé mobilizace a planých poplachů.

Rodila jsem prostě pořád. V samoobsluze, v metru, dokonce na poště přímo u okýnka. Při sedmém planém poplachu jsem dokonce skutečně porodila.

I když na to máte devět měsíců, upřímně mě překvapilo, že mám dítě. Adaptaci na roli matky mi neulehčil ani fakt, že jsem stvořila svého manžela v trpasličí verzi. Svoje geny totiž zatím hledám marně.

Za nejnáročnější část reprodukčního cyklu ale zatím považuji týdenní pobyt v porodnici. I přes nespornou odbornost personálu jedné z největších pražských klinik jsem totiž nabyla dojmu, že jsem obětí jakéhosi gestapáckého režimu, kdy spokojené spící dítě musíte budit na kojení a potupně hlásit krásným mladým lékařům detaily ze svého střevního života. Největším oříškem se ale ukázalo vážení mimina před kojením a po kojení na váze roku výroby 1942. Stačilo totiž, aby děcko na váze mrklo a váha se vychýlila o 30g. A tak, zatímco ostatní vzorné maminky chodily na sesternu hlásit fiktivní váhové přírůstky 5g nebo 10g, já na to šla odborně.

Tak kolik nakojeno?“ zeptala se mě nic netušící sestra.

Nevím!“ pokrčila jsem rameny před sesternou.

Jakto? Kolik bylo na váze?“ nedala se.

Ta váha má odchylku jedno dítě! Nemůžu na tom vážit 5 gramů!“ vysvětlila jsem sestře. A tím jsem si to definitivně zavařila! Od té chvíle jsem byla „Ta ze šestky, co neumí vážit“, a v kartotéce na mojí složku zřejmě namalovali lebku se zkříženými hnáty a připsali „Problematická, nespolupracující!“

Náladu mi spravila jedna zajímavá noční halucinace. Někdy v hodině mezi psem a vlkem jsem vyčerpaně dokojila své dítko a na prahu spánku se vypravila na toaletu. Nahmatala jsem vypínač na chodbě, rozsvítím a koukám, přede mnou stojí Tomáš Rosický. Fotbalový míč neměl. Já zas neměla zapnutou kojeneckou podprsenku. Takže fifty fifty. Druhý den se ukázalo, že nejde o laktační halucinaci, alebrž o nadstandardní pokoj s lůžkem pro slavné fotbalisty hned vedle mého pokoje.

V každém případě, propuštění z porodnice ve mně spustilo přímo mateřskou euforii. Vydrželo mi to do druhé probdělé noci. Teď už se snažím o jediné. Přežít. Když takhle ve čtyři ráno žehlím pleny a dívám se s vyšinutým pohledem na věštírnu, teleshoping a jiné zvrácené pořady, představuju si svého chlapečka za patnáct let, jak mi v oparu marihuany vyprskne do tváře: „Matko, zkazilas mi život! Já Tě tak nenávidím!“ nebo jiné pubertální moudro. Pro tyto případy bych měla své mateřské zásluhy filmovat a archivovat, aby bylo jasné, kdo hošíčkovi celé noci utíral zadek.

Inu dětské vrtochy jsou nevyzpytatelné a pomalu mě opouští představa, že já a moje dítě budeme vzájemně napojení parťáci. Po poslední návštěvě pediatra je opravdu s podivem, že mi ho ještě neodebrala sociálka. Ráno před návštěvou se můj malý roztomilý chlapeček probral, na rozdíl ode mě růžolící a usměvavý. Nakojila jsem, vyfešákovala, přebalila ho do vzorně vyžehlené pleny, do kočárku vložila podnětnou hračku rozvíjející sluch, a vyrazila. V okamžiku, kdy kočárek přejel práh čekárny, ozval se z jeho útrob nelidský řev. Mé dítě, ač nakrmeno, začalo hystericky lapat po imaginárním prsu, z huronského řevu mu naskákaly dosud nevídané rudé skvrny po celém obličeji, v ordinaci na váze pak v křečích povolily všechny svěrače naráz a bylo vymalováno. „On je jinak hrozně hodnej a spokojenej“ cpala jsem s křečovitým úsměvem ječícímu miminu zkroucené nožičky do dupaček! Doktorka mě měřila úkosným pohledem. Příště si na nás stoprocentně posvítí. Pro úplnost dodávám, že v okamžiku opuštění čekárny mimino usnulo jak v reklamě na pleny a poklidně spalo další dvě hodiny.

Při pohledu na některé zanedbané matky v ulicích a psychotické komentáře fanatických matek na internetu jsem se celé těhotenství zapřísahala, že si po porodu zachovám zdravý rozum a základní kosmetické návyky.

Včerejší epizoda hovoří za vše. Ve tři ráno jsem nanesla zelenou bahenní masku a přemohl mě spánek. O hodinu později jsem políbila na nosánek své roztomilé dítě a rozsvítila na kojení. Když jsem se řvoucím kojencem a vytočenou pohotovostí na telefonu proběhla kolem zrcadla, došlo mi, že dítě netrpí akutní zánětlivou rýmou, zato maminka trpí akutní ztrátou zdravého rozumu. Držte mi palce, ať nezblbnu úplně.

---pro Ona Dnes---

Autor: Renata Fíková | pondělí 9.9.2013 13:05 | karma článku: 40.13 | přečteno: 7847x


Další články blogera

Renata Fíková

Requiem

Nezvládli jsme to. Nejsem na to pyšná. Polovina manželství to nedá. A ta druhá polovina? Jsou šťastni? Co to je být šťastný? Je šťastný totéž co být spokojený? Nebo to samé, co smířený?

18.2.2018 v 21:36 | Karma článku: 32.42 | Přečteno: 1762 |

Renata Fíková

Smradi

S blahosklonným úsměvem pohladila chlapci ježatou hlavičku. „Beníku, prosím Tě, nestrkej svojí sestřičku“

12.8.2016 v 9:05 | Karma článku: 38.95 | Přečteno: 4863 | Diskuse

Renata Fíková

Statistika nuda je

Naopak. Člověk by ani neřekl, jak je statistika zábavná disciplína. Věděli jste například, že nejčastěji mají intimní styk se svými pacientkami zubaři, po nich ortopedi a teprve na třetím místě jsou gynekologové?

11.8.2016 v 20:24 | Karma článku: 32.81 | Přečteno: 2299 | Diskuse

Renata Fíková

Masochistkou snadno a rychle

Existuje kategorie lidí (a obvykle jsou to ženy), které s gustem obětují své životy. Nemluvím o válečných hrdinkách ani bojovnicích za svobodu bručících v totalitních lágrech, ale o běžných ženách každodenní reality.

11.8.2016 v 14:28 | Karma článku: 41.86 | Přečteno: 11869 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Michal Pohanka

Kráva ve formaldehydu za půl miliardy

Údajné umělecké dílo je testem naší nemocné společnosti, kam až je schopna v překrucování hodnot zajít

19.8.2018 v 22:55 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 137 |

Vilém Ravek

Pravidla etikety jsou ve skutečnosti fake news. Všechno je jinak!

Rady, jak se stát úspěšným mužem nebo ženou, vás v reálném životě přivedou k okamžitému padáku, avšak bez zlatého padáku. Znalosti, jak správně jíst humra nebo šneka, vám potom beztak budou k ničemu.

19.8.2018 v 21:07 | Karma článku: 13.03 | Přečteno: 298 | Diskuse

Jana Slaninová

Vzpomínkomat: jak jsem chtěla utopit ségru

Babička byla zachranným vorem na rozbouřeném moři naší rodiny, když máma zemřela. Vyřídila si předčasný důchod a na čas se nastěhovala i s dědou k nám.

19.8.2018 v 19:00 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 275 | Diskuse

František Skopal

Nemravnost - zákeřný jed, který otravuje naši osobnost

Nemravnost je jako kapka jedu ve sklenici dobrého vína. A přestože může jít o víno vynikajícího ročníku, přestože může lahodně chutnat, nepatrná kapka jedu v něm nás otráví.

19.8.2018 v 13:25 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 556 | Diskuse

Dáša Stárková

Můj přítel se stal obětí zločinu z nenávisti - homofobie

Minulý týden proběhla Pride Prague. Ač se tento pochod u nás setkává se smíšenými reakcemi, obešel se, pokud vím, bez větších incidentů. Mám přátele gaye, registrované partnery, žijící v Londýně a toto se přihodilo jednou z nich.

19.8.2018 v 12:59 | Karma článku: 21.74 | Přečteno: 1537 | Diskuse
VIP
Počet článků 100 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 9276
Autorka mluví víc než by měla, a tak se příležitostně pokouší odreagovat psaním.





Najdete na iDNES.cz