Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Supermatka

12. 04. 2013 15:30:00
V srpnu jsem se vdávala a v červnu rodím. Bystrý čtenář tedy hbitě spočítá, že jsem sotva stačila vystřízlivět po svatební hostině. A že to bylo vystřízlivění, jak se patří.

S hlavou v odpadkovém koši před solidárně čekajícím autobusem číslo 135 plným lidí nalepených na skle jsem na jednoho říjnového rána usoudila, že něco nehraje. Mžourala jsem pak v práci s otevřenou pusou na těhotenský test a přemýšlela, co si počít. Počato ale už jaksi bylo!

Výsledek nevinné manželské dohody „necháme tomu volný průběh“ se pokojně buněčně dělil v mém břiše, kterým jsem v předvečer prohnala notnou dávku rulandského. Mě zase dělilo pět měsíců od advokátních zkoušek a pět minut od nejbližšího jednání. Když jsem se pak bláznivě smála u jednoho rutinního odstavce smlouvy, načež mi do očí vyhrkla slza dojetí, musel si klient myslet, že jsem naprosto vyšinutá.

Nadšený manžel ovšem začal neprodleně snášet domů všechno možné, samozřejmě opět s výjimkou květin a šperků. Během dvou dnů jsem tak dostala těhotenský polštář se slůňaty, žehličku, ponožky, zvlhčovač vzduchu a knihu pro matku a dítě, v níž je tak naturalisticky vylíčený a nafocený porod, že bych jí doporučovala číst až v důchodu.

Otěhotnět na podzim má vůbec spoustu výhod! Především neznám lepšího dárku pod stromeček pro famílii než je snímek z ultrazvuku. Jsem ale těžce nemateřský typ, a proto chvíli trvalo, než členové rodiny na snímku namísto žlučníku identifikovali dítě. S generačním posunem se ale někteří z nich smiřují jen opravdu neochotně. Můj otec například, svalnatý to lékař a motorkář, na mě tuhle hodil zlé oko, když jsem mezi dveřmi provokativně řekla břichu „zamávej dědovi“.

To adeptka na prababičku, ta si to užívá. Se slzou na víčku dojatě hledíc z okna mluví jako Jiří Wolker: „Renatko, počkej, až ucítíš pohyby děťátka. Je to jako dotyk motýlích křídel, kterým Ti říká: Maminko, tady jsem....

A já se těším na "dotyk motýlích křídel" a pořád nic. A pak Vám takhle stojím v lednu na zastávce a najednou takový výkop, že mi leknutím vyskočí žvýkačka z pusy. Od té doby se mimino výborně zorientovalo v břiše, protože dnes už neomylně pozná, kdy a kam je třeba matku nakopnout. Zvláště pak po obědě nebo v krajní toaletní nouzi jsou údery obdivuhodně anatomicky přesné.

A tak chodím plavat, protože v bazénu spí jako mimino do vody hozené. S velkým břichem ve sportovních plavkách s červenou gumovou čepicí s číslem z triatlonu vypadám jako reklama na prezervativ.

Výborným argumentem je břicho i ve vztahu k různým úchylům. Tuhle na mě jeden dotíral v metru. Halekal přes vagón, lákal mě na panáka, a když ke mně vratkým krokem doručkoval po tyči, napadlo mě rozepnout kabát a mlčky ho rozevřít. Překvapeně chudák zavrávoral, zamával mi rukama před břichem a vyprsknul: „jo tak to prdón, pani...prdón“ a disbalanc ho na Andělu vynesl z metra.

A protože jsem se rozhodla, že jsem supermanka, tak jsem v březnu třikrát za sebou ambiciózně vlekla dvacetikilový kufr plný chytrých knih a lejster na advokátní komoru s odhodláním vyždímat ze sebe zbytky energie a složit advokátní zkoušky. A když jsem tak po poslední písemce vlekla dotyčný kufr po zasněžených schodech, uštvaná a vystresovaná jsem si najednou uvědomila, že supermaTka a supermaNka není totéž a skloubit se to prostě nedá a že využívat oněch pár výsad vyhrazených ženám s bubnem není slabost ale moje svaté právo!

A proto jsem na třetím schodu na Karláku dvanáct týdnů před porodem KONEČNĚ zastavila, pravou rukou výmluvně objala břicho, levou opřela hřbetem o čelo v teatrální póze a vydala hlasitý mateřský vzdech. V tu ránu přiskočil jinoch a nadšeně vynesl kufr po schodech, načež mě vytlačil do tramvaje, kde jej vystřídal další, který mi uvolnil místo.

A od té doby jsem oficiálně těhotná, mluvím s břichem, hraju mu na piano, skáču na těhotenském míči a v dopravních prostředcích se nebojím vlastním břichem vyšťouchat mladíky ze sedadel. V gynekologické čekárně jsem ale pořád jediná, která si čte zákon o podnikání na kapitálovém trhu.

Řeknu Vám, chvílemi se těším, až budu číst Tři malá prasátka :)

PS: Napsáno pro Ona Dnes v hluboké solidaritě se všemi pracujícími a studujícími matkami!


Autor: Renata Fíková | pátek 12.4.2013 15:30 | karma článku: 43.69 | přečteno: 10059x


Další články blogera

Renata Fíková

Requiem

Nezvládli jsme to. Nejsem na to pyšná. Polovina manželství to nedá. A ta druhá polovina? Jsou šťastni? Co to je být šťastný? Je šťastný totéž co být spokojený? Nebo to samé, co smířený?

18.2.2018 v 21:36 | Karma článku: 32.42 | Přečteno: 1762 |

Renata Fíková

Smradi

S blahosklonným úsměvem pohladila chlapci ježatou hlavičku. „Beníku, prosím Tě, nestrkej svojí sestřičku“

12.8.2016 v 9:05 | Karma článku: 38.95 | Přečteno: 4863 | Diskuse

Renata Fíková

Statistika nuda je

Naopak. Člověk by ani neřekl, jak je statistika zábavná disciplína. Věděli jste například, že nejčastěji mají intimní styk se svými pacientkami zubaři, po nich ortopedi a teprve na třetím místě jsou gynekologové?

11.8.2016 v 20:24 | Karma článku: 32.81 | Přečteno: 2299 | Diskuse

Renata Fíková

Masochistkou snadno a rychle

Existuje kategorie lidí (a obvykle jsou to ženy), které s gustem obětují své životy. Nemluvím o válečných hrdinkách ani bojovnicích za svobodu bručících v totalitních lágrech, ale o běžných ženách každodenní reality.

11.8.2016 v 14:28 | Karma článku: 41.86 | Přečteno: 11869 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Michal Pohanka

Kráva ve formaldehydu za půl miliardy

Údajné umělecké dílo je testem naší nemocné společnosti, kam až je schopna v překrucování hodnot zajít

19.8.2018 v 22:55 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 137 |

Vilém Ravek

Pravidla etikety jsou ve skutečnosti fake news. Všechno je jinak!

Rady, jak se stát úspěšným mužem nebo ženou, vás v reálném životě přivedou k okamžitému padáku, avšak bez zlatého padáku. Znalosti, jak správně jíst humra nebo šneka, vám potom beztak budou k ničemu.

19.8.2018 v 21:07 | Karma článku: 13.03 | Přečteno: 298 | Diskuse

Jana Slaninová

Vzpomínkomat: jak jsem chtěla utopit ségru

Babička byla zachranným vorem na rozbouřeném moři naší rodiny, když máma zemřela. Vyřídila si předčasný důchod a na čas se nastěhovala i s dědou k nám.

19.8.2018 v 19:00 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 275 | Diskuse

František Skopal

Nemravnost - zákeřný jed, který otravuje naši osobnost

Nemravnost je jako kapka jedu ve sklenici dobrého vína. A přestože může jít o víno vynikajícího ročníku, přestože může lahodně chutnat, nepatrná kapka jedu v něm nás otráví.

19.8.2018 v 13:25 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 556 | Diskuse

Dáša Stárková

Můj přítel se stal obětí zločinu z nenávisti - homofobie

Minulý týden proběhla Pride Prague. Ač se tento pochod u nás setkává se smíšenými reakcemi, obešel se, pokud vím, bez větších incidentů. Mám přátele gaye, registrované partnery, žijící v Londýně a toto se přihodilo jednou z nich.

19.8.2018 v 12:59 | Karma článku: 21.74 | Přečteno: 1537 | Diskuse
VIP
Počet článků 100 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 9276
Autorka mluví víc než by měla, a tak se příležitostně pokouší odreagovat psaním.





Najdete na iDNES.cz