Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Moje harakiri

14. 01. 2013 17:17:38
Začalo to už v batolecím věku. Zatímco ostatní batolata při pádu uvědoměle předpažovala, má rodina rozpačitě sledovala, jak dvacetkrát denně padám přímo na obličej.

Sklony k bizarním úrazům a rozličným sebepoškozovacím praktikám mám dodnes. Jsem zřejmě nejnešikovnější člověk v republice. Už dvě desítky let kupříkladu narážím denně bokem nebo ramenem do futer dveří. Kdesi jsem četla, že se to stává lidem, kteří nejsou schopni se smířit se svými tělesnými rozměry (což by souhlasilo).

Život mě vycvičil, a tak se některým situacím vyhýbám. Kupříkladu skupinovým míčovým hrám, neboť moje čelo neobvykle přitahuje letící míč. Stejně jako moje řasy a obočí plamen svíčky, zvláště při intimních příležitostech. Ani paranoidní míra obezřetnosti však nezabrání nezvratnému osudu vymýšlet další a další způsoby mojí likvidace.

Manžel byl například před pěti lety svědkem úžasného dentálního harakiri. Loučili jsme se tehdy před domem a já byla vtipná. Smějíc se vlastnímu vtipu jsem prudce otevřela kovové vstupní dveře, jež se zarazily o mou dvojku vpravo nahoře. Ta neprodleně opustila ústní dutinu, a po dobu provizorní zubní náhrady jsem musela snášet přezdívku „Žlutý tesák“.

Moje úrazové portfolio se nedávno rozrostlo o dva krásné kousky.

Před měsícem, byl to čtvrtek, jsem se probudila přirozenou cestou. V pracovním týdnu to, jistě to znáte, nevěstí nic dobrého. S jednou ponožkou, mokrou hlavou a kartáčkem v puse jsem se jala nakreslit na oteklý obličej právníka. Vytváření očních linek je umění, a vyžaduje soustředěný klid. Proto jsem sáhla po starobylé černé tužce. Byla tupá jako někdo, kdo usne bez budíku, když má ráno jednání. Prohnala jsem tužku ořezávátkem a zabodla si jí do oka. Drobné kousky dřívek z právě ořezané tužky se mi nemilosrdně zapíchly pod víčko. V pláči jsem pak do oka nalila a napatlala veškerá oční léčiva. Mrkala jsem dokonce v napuštěném umyvadle ve snaze třísky vyplavit.

O hodinu později by se za moje oko nemusel stydět ani Rocky v boxerském ringu. Tenisák s čárkou uprostřed nešel otevřít a druhé oko se reflexivně zavíralo. Máma vzala telefon ještě před zazvoněním.

„Co se stalo?!“ zařvala na mě zkušeně.

„Vypíchla jsem si oko“ pronesla jsem věcně.

„Jedu“ zavěsila a ve stejném okamžiku zabrzdila smykem před naším domem.

V čekárně seděl brýlatý chlapeček s okluzorem. Dívali jsme se na sebe smutně jedním okem. Když jsem pak mladé lékařce vyprávěla příčinu strženého epitelu rohovky, třeštila nikdy nelíčené oči a zřejmě u toho myslela na sudokopytníky, zvláště pak krávy. Na oko jsem neviděla do úterka a doma snášela vtipné narážky na Jana Žižku a generála Kutuzova.

Hned v podvečer mého prozření jsem se octla na pracovní večeři v překrásně umístěné moderní restauraci na Vyšehradě. Její prosklené stěny odhalovaly výhled, kterým se kdysi kochal Šemík. A jelikož jsem byla v opravdu nóbl společnosti, usadili nás do temné místnosti oddělené posuvnou skleněnou stěnou od ruchu hlavní osvětlené restaurace. Oheň z hořáků svítil do talíře a hvězdy nad hlavou zíraly skrze otevřenou střechu na šneka, který umně kličkoval před mojí vidličkou. Jak je mým dobrým zvykem, pokusila jsem se o vtip, abych odlehčila dusnou atmosféru. Pak jsem se mu sama zasmála, abych přerušila nastalé ticho a se slovy „omluvte mne“ se rozhodla vypařit se na toaletu.

Bezprostředně poté jsem ve vlastním doznívajícím smíchu narazila obličejem přímo do skleněné stěny. Sklo mohutně zadunělo a lidé v restauraci položili příbory. Můj čelní střet se skleněnou stěnou nesmírně pobavil hosty i personál, který s cukajícími koutky předstíral účast a lítost. Opřená o chvějící se sklo jsem pomalu nabírala vědomí, zatímco můj mnohokrát přepudrovaný obličej zanechal na skle dokonalý mastný obtisk.

A pokud ho neumyli, tak je tam dodnes pro výstrahu nám všem, kteří denně nasazujeme své životy.

Autor: Renata Fíková | pondělí 14.1.2013 17:17 | karma článku: 36.57 | přečteno: 4215x

Další články blogera

Renata Fíková

Smradi

S blahosklonným úsměvem pohladila chlapci ježatou hlavičku. „Beníku, prosím Tě, nestrkej svojí sestřičku“

12.8.2016 v 9:05 | Karma článku: 38.41 | Přečteno: 4353 | Diskuse

Renata Fíková

Statistika nuda je

Naopak. Člověk by ani neřekl, jak je statistika zábavná disciplína. Věděli jste například, že nejčastěji mají intimní styk se svými pacientkami zubaři, po nich ortopedi a teprve na třetím místě jsou gynekologové?

11.8.2016 v 20:24 | Karma článku: 32.19 | Přečteno: 2048 | Diskuse

Renata Fíková

Masochistkou snadno a rychle

Existuje kategorie lidí (a obvykle jsou to ženy), které s gustem obětují své životy. Nemluvím o válečných hrdinkách ani bojovnicích za svobodu bručících v totalitních lágrech, ale o běžných ženách každodenní reality.

11.8.2016 v 14:28 | Karma článku: 41.67 | Přečteno: 11517 | Diskuse

Renata Fíková

Rada starších

V tomhle pokoji jsem spala před třiceti lety. Teď už nemám dudlík, zato mám zánět dutin. „Nezapomeň smrkat!“ probudila mě před chvílí babička stojící u mé postele s přídělem antibiotik, kakaem a strašně tlustým chlebem s medem. Nezapomeň smrkat?

3.2.2015 v 9:45 | Karma článku: 40.97 | Přečteno: 7560 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Je čas na to změnit zákon o pěstounské péči?

Myslím si, že skoro s každým zamávalo sdělení o utýrání dvouleté holčičky svěřené do pěstounské péče tetě...

17.10.2017 v 7:07 | Karma článku: 5.17 | Přečteno: 184 | Diskuse

Helena Vlachová

Ceny másla

A já proč je cena másla tak vysoká, a dá se očekávat, že bude možná ještě vyšší. No nedivme se, když mnozí přední politici mají tento mléčný výrobek na své hlavě

17.10.2017 v 6:08 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 249 | Diskuse

Petr Omelka

O zakopaných Němcích, chytání syslů a vstupu do KSČ

Byla to taková krásná pozdně letní neděle, provoněná začínajícím podzimem. Čas burčáku a zvláštních setkání.

16.10.2017 v 20:53 | Karma článku: 15.68 | Přečteno: 412 | Diskuse

Pavel Vrba

Byl jsem dneska poctěn, když jsem tu vobálku vobržel.

A hnedle se cejtím takovej důležitej a chtěnej. Nestává se mi to často, maximálně jedenkrát za 4 roky. A taková vobálka, ta v sobě ukrejvá zajímavý věci. K pobavení, k pláči i znechucení. Když ji totiž votevřu, nestačím se divit.

16.10.2017 v 18:12 | Karma článku: 23.01 | Přečteno: 639 | Diskuse

Vladimír Aim

Tohle máme volit

Již v pondělí se všichni budeme držet za hlavy a naříkat, koho jsme si to zvolili, a bude nám jasné, že tlupa právě zvolených není schopna zodpovědně rozhodovat vůbec o ničem.

16.10.2017 v 17:35 | Karma článku: 13.33 | Přečteno: 659 | Diskuse
VIP
Počet článků 99 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 9304
Autorka mluví víc než by měla, a tak se příležitostně pokouší odreagovat psaním.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.