OK, děti odkládám na neurčito.

Máte pravdu... Udělat si sama sobě denně nějakou radost, která Vás samotnou potěší... (Málokdy se toho dočkáte od někoho jiného). Když se člověk na něco těší, může se z něčeho radovat, hned je mu líp, a tu jeho spokojenost pocítí i ostatní kolem... Unavená, "vyhořelá," utrápená ženská šíří kolem sebe zase jen šeď, nudu a únavu. Dobrý článek...

Při třech dětech je přerozdělení tak trochu nutností. Děti se díky mladším sourozencům docela osamostanily. Ale trvalo dlouho, než jsem přišla na to, že nejvíc potřebují spokojenou maminku.

Tleskám, jdete na to nejlepším možným způsobem :-) Dodneška to řeším podobně, protože život máme jenom jeden a je fakt, že o "oběti" se nás nikdo neprosí... Je pravda, že třeba mě moje matka za to občas dost kritizuje, doufám, že to nemáte podobné...

Ještě, že jsi k rozumu přišla! Není lepšího nápadu, než "se obětovat" a jít si v poledním spánku potomka též lehnout. Nebo si dát kafíčko, číst, šlechtit.... jsou to jediné dvě hodinky v tvém dni jen pro tebe. Kdepak šůrovat...!

Kotě, u nás se polední spánek už rok vůbec nepraktikuje, ale jsem pevně odhodlaná si se špuntama v uších každý den nakreslit obočí a vypít kávu :-)

Píšete obratně, vtipně, s nadhledem a grácií. Jen bych opustil "světe, div se" a bobky podle velikosti jsou převzaté z povídky Š+G. Jinak ale fakt dobrý.

Díky, pane Kvapile :-))..."světe div se" nahradím nějakým vhodným synonymem, např. "tyvogo" a u bobků předpokládám, že to všichni znají... ale počkejte, teď mě teprve napadlo, že bych z toho měla zaplatit potomkům Š+G nějakou dividendu, co? To vykrádání klasiků se fakt nemusí vyplatit. Včera jsem si například pískala smetanovu Vltavu NO tyvogo!

Renčo, doufám, že se spolu někdy někdy proběhneme

Ty nejkrásnější chvíle tě teprve čekají, až děti odejdou z domu

Zuzko, to je super nápad! Fakt ráda. Nevím, zda budu v aktuální formě vhodným doprovodem takové běžecké ikony, ale pokusím se alespoň špičkou bot dotýkat Tvého stínu (tykáme si vlastně?)

I já si tím "kdysi" prošla a to tehdy nebyly na př.automat.pračky a j.vymoženosti. Přežila jsem, vlastně - přežili jsme to v mé rodině všichni. Na pokročilém věku /záměrně nepíšu "stáří"/ je fajn to, že je žena KONEČNĚ VOLNÁ,VOLNÁ...

Když mně právě upřímně přijde dost děsivá ta představa, že "volná" bych byla, až budu stará... Jasně že výchova dětí dá zabrat, ale přece jenom nějaký čas by pro sebe žena prostě měla mít, v zájmu svého psychického zdraví, ne? :)

To znám: když byly děti malé, byla jsem podobná matka masochistka. Později, když jsem po nich chtěla samostatné výkony, jsem si připadala jako matka sadistka. Teď se pozvolna stávám flegmatičkou s občasnými příznaky choleričky. Díky za skvělý blog, škoda, že nepíšete častěji jako dříve.

No tak jestli to takhle povedete dál, tak někdy brzo po přechodu schovejte vykosťováky, aby jste neskončila v base.

Zbyňku, vykosťovák nemám (sofistikovanou kuchyní nevládnu), ale jsou chvíle, kdy mě napadá jak vykostit manžela otvírákem na konzervy :-)