Bravo!

Milá Renato,

vlasně ani nevím, kudy jsem se na váš blog proklikala. Každopádně po přečtení prvního článku jsem klikla na další a pak zase na další, až jsem tam úspěšně strávila asi 2,5 hodiny. Ve finále mě to přimělo registrovat se na idnes.cz, jen abych vám mohla napsat pár děkovných řádek za pobavený úsměv, který mi nad vašimi fejetony prakticky nezmizel z obličeje. Snad až na pár okamžiků, kdy jej vystřídal hlasitý smích - jako třeba při popisu štědrovečerních telefonátů s Hermann und Rita (nebo jak že se jmenovali).

Takže ještě jednou díky a přeji vám, ať vám to ve volných chvílích dál tak hezky píše ;) A samozřejmě taky ať klapne ta svatba. (A pak děti a pak "žili šťastně a spokojeně až do smrti".) :-)

Mějte se!

Věra Kubátová

Jémine, Renátko,

tak to už nebudeš Rádio Free ? Nu, v každém případě moc gratuluji .

Díky náhodě!

Tenhle Váš fejeton jsem si před pár týdny přečetla v Ona DNES a díky němu jsem se dostala na Váš blog a také k Vaší knížce. DÍKY téhle úžasné náhodě! Po dlouhé době jsem objevila něco, co mě úplně pohltilo, strašně se těším na každý Váš nový článek :) Přeji mnoho úspěchů a hlavně ať Vás múza neustále líbá :)

Gratuluji

a jsem rada, ze zase pisete.... mate talent na vtipne psani ze zivota.... tak at se teda do roka a do dne vdate

Re: Gratuluji

Děkuji..doufám, že si to do léta doktor nerozmyslí :)