Jsem blbá, trapná a nesportovní! Prostě jenom ženská!
Ne ne, neděste se, nejsem žádná lesbická feministka s vyholenu hlavou, co pálí podprsenky a kastruje kolemjdoucí muže špicí transparentu: „Konec porodům!“.
Vlastně nemám žádný problém s tím, namasírovat muži chodidla, zvláště pokud jde o chodidla George Clooneyho. Nemám problém ani uvařit svíčkovou. (i když někteří mají problém jí sníst). Dokonce jsem smířená i s tím, že budu plodit, rodit, kojit a v mezičase i živit rodinu onoho masírovaného muže (dej Bůh, ať je to George Clooney). Ale ať mi nikdo nevykládá, že jediné, čím disponuji a má pro muže hodnotu, je moje tělo, konkrétně „jeho plodící a rodící část“
Dostala se mi v Egyptě do rukou kniha Josefa Hausmanna „Základy mužského šovinismu“, kterého můj otec nazývá „mistr“. Dozvěděla jsem se v ní mimo jiné, že jediné, co muže na ženách zajímá je jejich tělo (speciálně jeho plodící část), neboť v ostatních aktivitách nemůžeme chlapovi poskytnout ani zlomek toho, co jeho kamarádi. Otravujeme na výletech, jsme nesportovní, sranda s náma taky není. Všechny ženy to prý dobře vědí (!) a proto se snaží prodat svoje mizerné schopnosti tím, že je připojí ke svému tělu a podmiňují jimi sex. Potom ti chudáci muži musí nejdříve absolvovat kino, ples, nudnou procházku a tam poslouchat všechny ty žvásty z našeho života, abychom je pak za odměnu pustili k naší jediné hodnotné části.
Knihu jsem vzteky přečetla za jeden den na pláži a „osvícená“ novými poznatky pozorovala cvrkot. V hotelovém baru seděl pár padesátníků a mastil karty. On, lehce prošedivělý svalnatý muž ošlehané tváře v dobře padnoucí košili, ona stodvacetikilová královna v pruhovaných plavkách a smíchem ožralého námořníka. Oba se řehtali až padali ze židlí. Jestli musel onen pán absolvovat několikahodinovou kanastu, aby se za odměnu dostal k její vagíně, nevím. Dost možná, absolvoval několikahodinovou kanastu, aby se výše zmíněnému vyhnul. Každopádně bylo zcela evidentní, že dotyčného život s touhle dámou prostě baví.
Druhý den jsem se jela potápět. Sama. Táta i sestra zbaběle vycouvali. Na vlnách Rudého moře se nás na lodi houpalo sedm turistů a osm Arabů. Dali mi neoprén velikosti S a pět minut na to si ho obléknout. Po časovém limitu osm Arabů opřených o zábradlí pozorovalo, jak v červených bikinách usilovně rvu své slovanské levé stehno do nepoddajného materiálu. Po deseti minutách beznaděje se dva z nich zapojili do hry.
Jeden tahal za neopren a druhý mi do něj usilovně skládal můj spálený zadek. Dívali se oplzle. Myslela jsem na Hausmanna. Připevnili mě k dvacetikilové výstroji s bombou. Podlomila se mi kolena, ale já byla odhodlaná do té vody skočit a ukázat těm šovinistickým prasatům, jak jsem odvážná, sportovní, inteligentní, vtipná a především „fakt, ale fakt dobrá!“. V ploutvích jsem rázně stanula na zadní plošině lodi, přidržela si masku a odvážně vykročila.
Po pádu do vody mám krátkodobý výpadek paměti. První, co si pamatuju, je okamžik, kdy mě nejúchylnější z Arabů drží na hladině za prso a táhne mě k lodi. Trochu jsem se přitopila. Při druhém pokusu už jde všechno jako na drátkách. Ocitám se s Arabem Muhammadem 7 m pod hladinou a kolem mě proplouvá rejnok. Můj průvodce na mě přes potápěčskou výstroj dělá lascivní gesta a chytá mě neustále za zadek. Bráním svou čest i na dně moře! Při podvodní rvačce dostává ploutví do břicha. Vydrápu se po schůdkách na loď a představení s neoprenem se opakuje. Tentokrát se dívají i ostatní turisti.
Dobře, připouštím, jsem trochu nesportovní. Nefandím Baníku a nevypiju deset piv, směju se vlastním vtipům a na túru po vysokohorském masivu mám v krosně zabalený půllitrový sprchový gel.
No, a proto jsem podřadné plémě? Kolik z těch vtipných mužů vidělo Bridget Jones a kolik z těch odvážlivců by si depilovalo třísla horkým voskem, hm?
A jsou snad méněcenní?
Renata Fíková
Ta, co má tři
Nechala jsem se vyhecovat ke třetímu dítěti. Když má tři děti William a Kate, tak jaképak s tím štráchy. Kontinent stárne, je třeba přiložit břicho k dílu.
Renata Fíková
Jiný stav, jiný mrav
Celý život jsem optimista. Takový ten druh optimisty, který přesazuje muškáty ve chvíli, kdy se na naši planetu řítí smrtící meteorit.
Renata Fíková
Zadej heslo
Mám nový mobil. Vědí to už úplně všichni. Každý den v devět mi v něm cosi zvoní a nejde to vypnout. Je to melodie z Hvězdných válek.
Renata Fíková
Přešlapy
Zlomila jsem si prst na noze. Nedává se to do sádry. Nikdo Vám tím pádem nevěří, jak moc trpíte. Nikdo Vás nepustí sednout. Nikdo nechápe, proč čtyři týdny chodíte v botách svojí babičky.
Renata Fíková
Výchova dětí v Čechách
Když jsem ještě nevěděla, co chov malých lidí obnáší, plánovala jsem si, jak budu jednou se svými dětmi obrážet výstavy, číst jim Malého prince a celé hodiny rozmlouvat o přírodovědě, dokud z nich nevyroste laureát Nobelovy ceny.
Renata Fíková
Requiem
Nezvládli jsme to. Nejsem na to pyšná. Polovina manželství to nedá. A ta druhá polovina? Jsou šťastni? Co to je být šťastný? Je šťastný totéž co být spokojený? Nebo to samé, co smířený?
Renata Fíková
Smradi
S blahosklonným úsměvem pohladila chlapci ježatou hlavičku. „Beníku, prosím Tě, nestrkej svojí sestřičku“
Renata Fíková
Statistika nuda je
Naopak. Člověk by ani neřekl, jak je statistika zábavná disciplína. Věděli jste například, že nejčastěji mají intimní styk se svými pacientkami zubaři, po nich ortopedi a teprve na třetím místě jsou gynekologové?
Renata Fíková
Masochistkou snadno a rychle
Existuje kategorie lidí (a obvykle jsou to ženy), které s gustem obětují své životy. Nemluvím o válečných hrdinkách ani bojovnicích za svobodu bručících v totalitních lágrech, ale o běžných ženách každodenní reality.
Renata Fíková
Rada starších
V tomhle pokoji jsem spala před třiceti lety. Teď už nemám dudlík, zato mám zánět dutin. „Nezapomeň smrkat!“ probudila mě před chvílí babička stojící u mé postele s přídělem antibiotik, kakaem a strašně tlustým chlebem s medem. Nezapomeň smrkat?
Renata Fíková
Vesmírná odysea
Někdo by si mohl myslet, že největší vzrušení, které člověka čeká na mateřské, je 40% sleva na přesnídávky v sousedním obchoďáku. Uplynulý srpen ale jasně ukázal, že i na mateřské se lze vymanit ze stereotypu a zažívat nové věci.
Renata Fíková
Ďáblův advokát
Na práva jsem šla z trucu. Nevzali mě totiž na psychologii, kde jsem se předvedla jako naivní pseudointelektuál s nutkáním radit celému světu. Ukázalo se, že pro studium na právnické fakultě jsou to ale ideální parametry.
Renata Fíková
Krabi, krabičky a kachny
Jakmile se na jaře přehoupnou teploty přes dvacítku, začnu nesnášet městskou hromadnou dopravu.
Renata Fíková
Sprostá podezřelá
Máloco vzruší člověka na mateřské tak, jako sleva. Proto jsem se včera nadšeně vydala na obvyklou tour po nákupním centru avizujícím šokující zlevnění všeho.
Renata Fíková
Proradné šlapky
Tento článek je tichým povzdechem osoby, kterou mnohem více než neblahé důsledky ilegálního obchodu s bílým masem a veřejné prostituce momentálně trápí neblahé důsledky přimontování přezky na šlapky jejího jízdního kola.
Renata Fíková
Krabi, krabičky a kachny
Jakmile se na jaře přehoupnou teploty přes dvacítku, začnu nesnášet městskou hromadnou dopravu.
Renata Fíková
Požehnaný plod života mého
Dítě je prý požehnání a nic Vás nenaplní tak, jako mateřství. S tím by se rámcově dalo souhlasit! Proč mi ale také někdo neřekl, že první měsíce tzv. mateřské dovolené jsou jako výcvik elitní vojenské jednotky.
Renata Fíková
Kauza „Lžička“
Možná to o mně nevíte, ale jsem drsná a obávaná advokátka. Alespoň si to opakuju pokaždé, když mě někdo doběhne.
Renata Fíková
Zlaté české ručičky! Kam se sakra poděly?
Čím dál tím víc se utvrzuju v přesvědčení, že řemeslo má svůj zlatý věk už dávno za sebou. A nebo jen přitahuju největší patlaly mezi manuálně pracujícím lidem?
Renata Fíková
Laktační psychóza
Tak jsem koncem června povila synka. Jelikož mi nikdo nevysvětlil, jak poznám porodní bolesti od všech ostatních bolestí, které pronásledují těhotnou ženu, probíhaly poslední dva týdny mého těhotenství ve znamení hysterie, neustálé mobilizace a planých poplachů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 105
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 9192x