Sprostá podezřelá
Neb naší lednici pohltila prázdnota a opuštěné okurky začal požírat chundelatý povlak penicilínu, proběhla jsem hned několika krámy. Můj hon za výhodnou koupí měl být završen návštěvou nejmenovaného obchodního řetězce. Cítila jsem se ale jako návštěva poněkud nezvaná.
Uznávám, že do prodejny jsem vjela naložená jako žebřiňák. Můj roční synek sedící na recyklovaném hajzlpapíru vykukoval z hromady výhodných plen a nadšeně tloukl kusem zlevněného parmazánu o novou rohožku do předsíně za pouhých 59 Kč. Cupitala jsem za padesátikilovým kočárem s košem v jedné ruce a výhodným balením Nutrilonu v druhé pohánějíc kočár údery břicha. Nákupní košík se za pomoci mé brady, jazyka, gravitace a ochotných spolukupujících brzy naplnil základními potravinami a nákup byl úspěšně završen. Dostrkala jsem naše komické sousoší k pokladně. Obsah košíku jsem řádně proclila a zaplatila, a pak to začalo.
„A co ten zbytek?“ zeptala se mě pokladní a namátkou ukázala na dítě požírající houbičku na nádobí.
„Zbytek je z drogerie, z druhý drogerie, lékárny a vinotéky“ odvětila jsem vzorně.
„A hlásila jste to?“ zvedla obočí pokladní a v jejím hlase bylo slyšet inkviziční vzrušení.
„Komu?“ zeptala jsem se a rozhlédla se po prodejně, zda jsem nepřehlédla pultík označený NAHLAŠOVNA VEŠKERÉHO MAJETKU ZDE.
„No mně!“ obočí vylétlo ještě výš, až se dotklo svatozáře nejdůležitější osoby v prodejně.
„A to Vám mám jako hlásit, že mám troje pleny, balení deseti rolí hajzlpapíru trojvrstvého, Nutrilon tři kusy, mejdlíčko zelené….“pokračovala jsem ve výčtu.
„Musíte nahlásit všechno, co máte při vjezdu do prodejny!“ řeklo obočí.
„To vyplývá z čeho prosím?“ ozval se ve mně advokátní čertík.
„To prostě tak je!“ odvětila madam za pokladnou a spokojeně se opřela.
Tahle odpověď mě vytáčela už jako batole a obvykle při ní ztrácím veškerou schovívavost!
„Nebudu Vám tady hlásit sto padesát položek, které mám v kočárku. Od všeho mám účtenky od jiných prodejců“ odvětila jsem nekompromisně a měla se k odchodu.
„Účtenky Vás nezachrání!“ odvětila úkosně žena za pultem a významně dodala směrem k pokukujícímu pracovníkovi ostrahy: „Nenahlásila nákup!“ V duchu jsem si položila otázku, co tedy může zákazníka zachránit, když ne účtenky.
"Muž zákona" mi zastoupil cestu a evidentně vzrušen svou domnělou pravomocí se mi začal hrabat v kočárku. Syn se smál, já ne.
„Z jaké pravomoci mi prohlížíte kočár, prosím?“ zeptala jsem se šokovaně a bylo mi odpovězeno, že z pravomoci „ostrahy“ a že kdo nekrade, tak nemá důvod se bránit osobní prohlídce.
„Mohu Vás tedy prošacovat?“ odvětila jsem a ve frontě za mnou někdo vyprskl smíchy.
Následná diskuze naštěstí proběhla pouze verbálně, i když jsem se obávala, že svou svobodu pohybu a právo vlastnit majetek budu muset hájit v pěstním souboji. Do vychladnutí emocí nebo výměny personálu teď můžu už jenom k Albertovi. Tam mám zatím renomé solidního zákazníka. I když se spáchání trestného činu neprokázalo, je ze mě sprostá podezřelá.
Ještě musím dodat, že když jsem po shora popsané grotesce doma vykládala kočárek, ovanula mě vlna zlomyslného smíchu. Synek držel v ručičce balení pletených sýrových copánků, které jsem teda rozhodně neplatila.
Renata Fíková
Ta, co má tři
Nechala jsem se vyhecovat ke třetímu dítěti. Když má tři děti William a Kate, tak jaképak s tím štráchy. Kontinent stárne, je třeba přiložit břicho k dílu.
Renata Fíková
Jiný stav, jiný mrav
Celý život jsem optimista. Takový ten druh optimisty, který přesazuje muškáty ve chvíli, kdy se na naši planetu řítí smrtící meteorit.
Renata Fíková
Zadej heslo
Mám nový mobil. Vědí to už úplně všichni. Každý den v devět mi v něm cosi zvoní a nejde to vypnout. Je to melodie z Hvězdných válek.
Renata Fíková
Přešlapy
Zlomila jsem si prst na noze. Nedává se to do sádry. Nikdo Vám tím pádem nevěří, jak moc trpíte. Nikdo Vás nepustí sednout. Nikdo nechápe, proč čtyři týdny chodíte v botách svojí babičky.
Renata Fíková
Výchova dětí v Čechách
Když jsem ještě nevěděla, co chov malých lidí obnáší, plánovala jsem si, jak budu jednou se svými dětmi obrážet výstavy, číst jim Malého prince a celé hodiny rozmlouvat o přírodovědě, dokud z nich nevyroste laureát Nobelovy ceny.
Renata Fíková
Requiem
Nezvládli jsme to. Nejsem na to pyšná. Polovina manželství to nedá. A ta druhá polovina? Jsou šťastni? Co to je být šťastný? Je šťastný totéž co být spokojený? Nebo to samé, co smířený?
Renata Fíková
Smradi
S blahosklonným úsměvem pohladila chlapci ježatou hlavičku. „Beníku, prosím Tě, nestrkej svojí sestřičku“
Renata Fíková
Statistika nuda je
Naopak. Člověk by ani neřekl, jak je statistika zábavná disciplína. Věděli jste například, že nejčastěji mají intimní styk se svými pacientkami zubaři, po nich ortopedi a teprve na třetím místě jsou gynekologové?
Renata Fíková
Masochistkou snadno a rychle
Existuje kategorie lidí (a obvykle jsou to ženy), které s gustem obětují své životy. Nemluvím o válečných hrdinkách ani bojovnicích za svobodu bručících v totalitních lágrech, ale o běžných ženách každodenní reality.
Renata Fíková
Rada starších
V tomhle pokoji jsem spala před třiceti lety. Teď už nemám dudlík, zato mám zánět dutin. „Nezapomeň smrkat!“ probudila mě před chvílí babička stojící u mé postele s přídělem antibiotik, kakaem a strašně tlustým chlebem s medem. Nezapomeň smrkat?
Renata Fíková
Vesmírná odysea
Někdo by si mohl myslet, že největší vzrušení, které člověka čeká na mateřské, je 40% sleva na přesnídávky v sousedním obchoďáku. Uplynulý srpen ale jasně ukázal, že i na mateřské se lze vymanit ze stereotypu a zažívat nové věci.
Renata Fíková
Ďáblův advokát
Na práva jsem šla z trucu. Nevzali mě totiž na psychologii, kde jsem se předvedla jako naivní pseudointelektuál s nutkáním radit celému světu. Ukázalo se, že pro studium na právnické fakultě jsou to ale ideální parametry.
Renata Fíková
Krabi, krabičky a kachny
Jakmile se na jaře přehoupnou teploty přes dvacítku, začnu nesnášet městskou hromadnou dopravu.
Renata Fíková
Proradné šlapky
Tento článek je tichým povzdechem osoby, kterou mnohem více než neblahé důsledky ilegálního obchodu s bílým masem a veřejné prostituce momentálně trápí neblahé důsledky přimontování přezky na šlapky jejího jízdního kola.
Renata Fíková
Krabi, krabičky a kachny
Jakmile se na jaře přehoupnou teploty přes dvacítku, začnu nesnášet městskou hromadnou dopravu.
Renata Fíková
Požehnaný plod života mého
Dítě je prý požehnání a nic Vás nenaplní tak, jako mateřství. S tím by se rámcově dalo souhlasit! Proč mi ale také někdo neřekl, že první měsíce tzv. mateřské dovolené jsou jako výcvik elitní vojenské jednotky.
Renata Fíková
Kauza „Lžička“
Možná to o mně nevíte, ale jsem drsná a obávaná advokátka. Alespoň si to opakuju pokaždé, když mě někdo doběhne.
Renata Fíková
Zlaté české ručičky! Kam se sakra poděly?
Čím dál tím víc se utvrzuju v přesvědčení, že řemeslo má svůj zlatý věk už dávno za sebou. A nebo jen přitahuju největší patlaly mezi manuálně pracujícím lidem?
Renata Fíková
Laktační psychóza
Tak jsem koncem června povila synka. Jelikož mi nikdo nevysvětlil, jak poznám porodní bolesti od všech ostatních bolestí, které pronásledují těhotnou ženu, probíhaly poslední dva týdny mého těhotenství ve znamení hysterie, neustálé mobilizace a planých poplachů.
Renata Fíková
Mateřský antitalent
Umím hýbat ušima a napočítat maďarsky do sta. Co se ale týče mateřských vloh, nemohu se ani pár dní před porodem zbavit dojmu, že mě příroda naprosto ignoruje.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 105
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 9192x