Mateřský antitalent
Těhotenská sekta okupující internet používá ke svým tajemným diskuzím zvláštní jazyk, kterému nerozumím. Nechytám se dokonce ani mezi běžnou populací.
Kolegové z práce mi kupříkladu při odchodu na mateřskou uspořádali dojemnou rozlučku. Takovou tu, kdy na Vás vyskočí deset lidí s dortem a dárkem. Rozbalila jsem balíček s bavlněnou věcí ve tvaru kojence.
„To jsou ale krásný dupačky!“ povídám nejistě.
„To je bodýčko!“ zařvali kolegové podrážděně unisono, a to včetně osmadvacetiletého ambiciózního právníka Andreje, ve kterém věci kolem dětí vzbuzují neskrývaný odpor.
Doma mě pak dorazilo ještě zjištění, že kromě dupaček a bodýčka je na trhu ještě overálek. Rozdíly jsou zřejmě zcela zásadní, bohužel nevím jaké.
Před pár týdny jsem začala docházet na kontroly do porodnice. Byl to šok. Na rozdíl od poklidné ambulance mého chápavého gynekologa, jelo to v porodnici jak na spartakiádě. A bubnů jako v orchestru. Bubny vlevo. Bubny na monitor. Bubny na čtyřku. A do toho mumraje vyběhne občas sestra a nechá něco losovat z košíku. Aha, soutěž! Když na mě došla řada, zavřela jsem napjatě oči a vylosovala idikátorový ph papírek v igelitovém sáčku. Ze spořádaného zástupu matek čekajících na toaletu s papírkem jsem usoudila, že se po mně chce, abych ho počurala. A tak se také stalo. Jen mi pak přišlo divné, že v nacpané čekárně sedím jediná s napřaženou pravicí s počuraným papírkem. Zvědavé pohledy kolemjdoucích.
"Fíková! Pojďte si." zadulo čekárnou a já a můj papírek jsme se brodili davem, který se před námi uctivě rozestupoval.
"Fíková!" hlásím se jako na vojně a strkám papírek sestře před nos.
Sestra si kryje obličej a ustupuje. Postupuju k ní.
Sestra opět couvá a ptá se "Co to je?"
„Počuranej papírek" hlásím poslušně.
„To je ranní moč?“ táže se sestra.
„Nene, to je právě počůraný!" hlásím hrdě.
"To má být ranní moč!" rozjitří se sestra. Já (zmateně):
"Ale já bych to od rána nevydržela!"
Sestra: "To si máte proboha přinést z domova!"
Já (plačtivě): "To mi nikdo neřek´."
Sestra (znechuceně): "Vyhoďte to prosím Vás a umyjte si ruce!"
A to vše před zraky 40 žen, které si osvíceně přinesly ranní kalíšek, diskrétně do něj na toaletě namočily papírek a ten pak v původním plastovém obalu hygienicky ukázaly sestře. No tak uznejte, že jako rodička nepatřím k nejbystřejším!
Nedávno jsem navštívila kamarádku, která před nedávnem povila chlapečka. Slíbila mi přístupnou formou objasnit některé otazníky ohledně porodu a péče o dítě.
„Chceš si ho přebalit?“ otázala se a já se dala na ústup.
„To je dobrý!“ couvala jsem ke dveřím, pokoušejíc se rychle nacpat do sandálů.
„Musíš se to naučit!“ zastoupil mi cestu pokakaný řvoucí kojenec v rukou své nekompromisní matky.
Když se mi ve škole smáli, že z papíru nesložím ani vlaštovku, ještě jsem netušila, že existuje něco tak sofistikovaného jako kojenecký sklad pleny. Kam se hrabou japonské origami! Po půl hodině vysoké geometrie, prokládané záchvaty intenzivní nevolnosti, bylo smějící se dítě přebaleno a já vyřízená jak po maratonu. A tohle mě prý čeká desetkrát denně! Vážené matky, kdy spíte a jíte?!
A včera Vám jedu metrem a naproti mně sedí tatínek s tříletou holčičkou.
„Co máš v bříšku?“ otázalo se dítě nevinně a ukázalo prstem na můj obří pupek.
„Miminko“ řekla jsem mateřským tónem a holčička šokovaně vykulila oči. Tatínek zmateně zamával rukama a já pochopila, že přede mnou sedí další děvčátko vyrůstající ve lži.
„Teda čápa!“ opravila jsem se nejistě a tatínek složil hlavu v dlaních.
Jak to dopadlo nevím, musela jsem vystoupit. Už jsem ale pochopila, že čáp mi dítě bohužel nepřinese a že se za pár dní ode mě bude v porodnici očekávat asi víc než hýbání ušima a maďarské číslovky. Prý mě ale povedou pradávné instinkty. Tak Vám nevím, jestli na to v mém případě spoléhat.
---Pro OnaDnes---
Renata Fíková
Ta, co má tři
Nechala jsem se vyhecovat ke třetímu dítěti. Když má tři děti William a Kate, tak jaképak s tím štráchy. Kontinent stárne, je třeba přiložit břicho k dílu.
Renata Fíková
Jiný stav, jiný mrav
Celý život jsem optimista. Takový ten druh optimisty, který přesazuje muškáty ve chvíli, kdy se na naši planetu řítí smrtící meteorit.
Renata Fíková
Zadej heslo
Mám nový mobil. Vědí to už úplně všichni. Každý den v devět mi v něm cosi zvoní a nejde to vypnout. Je to melodie z Hvězdných válek.
Renata Fíková
Přešlapy
Zlomila jsem si prst na noze. Nedává se to do sádry. Nikdo Vám tím pádem nevěří, jak moc trpíte. Nikdo Vás nepustí sednout. Nikdo nechápe, proč čtyři týdny chodíte v botách svojí babičky.
Renata Fíková
Výchova dětí v Čechách
Když jsem ještě nevěděla, co chov malých lidí obnáší, plánovala jsem si, jak budu jednou se svými dětmi obrážet výstavy, číst jim Malého prince a celé hodiny rozmlouvat o přírodovědě, dokud z nich nevyroste laureát Nobelovy ceny.
Renata Fíková
Requiem
Nezvládli jsme to. Nejsem na to pyšná. Polovina manželství to nedá. A ta druhá polovina? Jsou šťastni? Co to je být šťastný? Je šťastný totéž co být spokojený? Nebo to samé, co smířený?
Renata Fíková
Smradi
S blahosklonným úsměvem pohladila chlapci ježatou hlavičku. „Beníku, prosím Tě, nestrkej svojí sestřičku“
Renata Fíková
Statistika nuda je
Naopak. Člověk by ani neřekl, jak je statistika zábavná disciplína. Věděli jste například, že nejčastěji mají intimní styk se svými pacientkami zubaři, po nich ortopedi a teprve na třetím místě jsou gynekologové?
Renata Fíková
Masochistkou snadno a rychle
Existuje kategorie lidí (a obvykle jsou to ženy), které s gustem obětují své životy. Nemluvím o válečných hrdinkách ani bojovnicích za svobodu bručících v totalitních lágrech, ale o běžných ženách každodenní reality.
Renata Fíková
Rada starších
V tomhle pokoji jsem spala před třiceti lety. Teď už nemám dudlík, zato mám zánět dutin. „Nezapomeň smrkat!“ probudila mě před chvílí babička stojící u mé postele s přídělem antibiotik, kakaem a strašně tlustým chlebem s medem. Nezapomeň smrkat?
Renata Fíková
Vesmírná odysea
Někdo by si mohl myslet, že největší vzrušení, které člověka čeká na mateřské, je 40% sleva na přesnídávky v sousedním obchoďáku. Uplynulý srpen ale jasně ukázal, že i na mateřské se lze vymanit ze stereotypu a zažívat nové věci.
Renata Fíková
Ďáblův advokát
Na práva jsem šla z trucu. Nevzali mě totiž na psychologii, kde jsem se předvedla jako naivní pseudointelektuál s nutkáním radit celému světu. Ukázalo se, že pro studium na právnické fakultě jsou to ale ideální parametry.
Renata Fíková
Krabi, krabičky a kachny
Jakmile se na jaře přehoupnou teploty přes dvacítku, začnu nesnášet městskou hromadnou dopravu.
Renata Fíková
Sprostá podezřelá
Máloco vzruší člověka na mateřské tak, jako sleva. Proto jsem se včera nadšeně vydala na obvyklou tour po nákupním centru avizujícím šokující zlevnění všeho.
Renata Fíková
Proradné šlapky
Tento článek je tichým povzdechem osoby, kterou mnohem více než neblahé důsledky ilegálního obchodu s bílým masem a veřejné prostituce momentálně trápí neblahé důsledky přimontování přezky na šlapky jejího jízdního kola.
Renata Fíková
Krabi, krabičky a kachny
Jakmile se na jaře přehoupnou teploty přes dvacítku, začnu nesnášet městskou hromadnou dopravu.
Renata Fíková
Požehnaný plod života mého
Dítě je prý požehnání a nic Vás nenaplní tak, jako mateřství. S tím by se rámcově dalo souhlasit! Proč mi ale také někdo neřekl, že první měsíce tzv. mateřské dovolené jsou jako výcvik elitní vojenské jednotky.
Renata Fíková
Kauza „Lžička“
Možná to o mně nevíte, ale jsem drsná a obávaná advokátka. Alespoň si to opakuju pokaždé, když mě někdo doběhne.
Renata Fíková
Zlaté české ručičky! Kam se sakra poděly?
Čím dál tím víc se utvrzuju v přesvědčení, že řemeslo má svůj zlatý věk už dávno za sebou. A nebo jen přitahuju největší patlaly mezi manuálně pracujícím lidem?
Renata Fíková
Laktační psychóza
Tak jsem koncem června povila synka. Jelikož mi nikdo nevysvětlil, jak poznám porodní bolesti od všech ostatních bolestí, které pronásledují těhotnou ženu, probíhaly poslední dva týdny mého těhotenství ve znamení hysterie, neustálé mobilizace a planých poplachů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 105
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 9192x