Tolik povyku pro kompromis?

Volila jsem na konzulátu v Mnichově. Do urny putoval Karel, do koše Miloš. Jako obvykle můj volební hlas nic nevytrhnul a z uren se vysypalo více Milošů, což se ostatně dalo vzhledem k předpovědi společenského počasí předpokládat.

Včerejší den jsem po příjezdu domů strávila otevíráním desítek agresivních nevyžádaných zpráv a emailů z předvolebního týdne, které mi sdělovaly, koho mám volit „abych byla Čech“, koho mám volit, abych nenaštvala své příbuzné a známé, a koho bude volit jenom absolutní idiot.

Aktivizace dosud rezignované společnosti mě fakt těší. Měla by ale mít svojí míru, která v obou táborech notně přetekla, a to někde u osočování z nacizmu, ničení cizího majetku, trestání herců za jejich politické přesvědčení a koneckonců i paušalizujících a hloupých spamů, kterých mám plnou schránku a o něž jsem nikoho nežádala.

Volila jsem z mého pohledu „menší zlo“ a respektuji odlišný výsledek svobodných voleb. Je mi tedy opravdu líto, že Václava Klause neuvidím emigrovat. Více mě však mrzí, že jsem mezi kandidáty NENALEZLA JEDINÉHO reprezentativního a inteligentního nositele stabilní morálky s čistým štítem, který by ovládal český jazyk, ústavu a hymnu stejně dobře jako schopnost sebereflexe a pokory.

Snad příště.