Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Masochistkou snadno a rychle

11. 08. 2016 14:28:47
Existuje kategorie lidí (a obvykle jsou to ženy), které s gustem obětují své životy. Nemluvím o válečných hrdinkách ani bojovnicích za svobodu bručících v totalitních lágrech, ale o běžných ženách každodenní reality.

Taková obětavka, aniž by jí o to kdokoliv žádal, vstává ve čtyři hodiny, aby upekla kachnu a domácí houstičky, složila ručníky do tvaru labutí, vynesla kočičí záchod a bobky v kompostéru srovnala podle velikosti.
Tahle obětavá údernice ale netuší, že její manžel by si mnohem raději dal k obědu špagety, kdyby mu je servírovala usměvavá odpočatá manželka a ne uštvaná osoba v bezpohlavním úboru s natáčkou na ofině. Dětským nudlím je rovněž jedno, jestli se rozmáznou o sežvaněný nebo vyžehlený kapesník a od průměrné angorské kočky také nelze očekávat šťastné panáčkování.

Po obětavém výkonu většinou následuje okamžik, kdy tahle dobrovolná trpitelka očekává vděk. Vzhledem k tomu, že děti jsou od podstaty sobci, muži egoisti a kočky oboje, vděk se obvykle nedostaví nebo jsou ovace odbyty vlažným zabrbláním. Logicky pak nastává fáze zklamání, kterou vyjadřuje věta: „Tak já se obětuju a vy takhle!“. Tato fáze probíhá obvykle tiše a svědčí o ní pouze výraz Emila Zátopka v cíli maratonu na ženině tváři. Muži se svou rozlišovací schopností a děti se svou soustředěnou empatií nemají šanci tuto drobnost rozeznat. Proto mívají všichni, kromě dotyčné, oprávněný dojem, že je vše v naprostém pořádku. Někdy i padesát let.

Ve svém okolí jsem byla svědkem několika velkých třesků. Při takovém třesku se trpitelka po desítkách let tichého obětování náhle vymrští (onou poslední kapkou může být například drobek na koberci) a svému šokovanému okolí explozivně vyčte úplně všechno zpětně až do roku 1873. Nedávno takhle explodovala kamarádčina babička, která po 60 letech tiché a obětavé služby vystartovala na dědečka bez jakéhokoliv varování s vykosťovacím nožem, protože jí nepochválil štrůdl a před čtyřiceti lety měl pletky s nějakou rajdou z mléčného baru.

Po květnovém porodu druhého dítěte zjišťuji, že kvalita mého osobního života značně uvadá a i ze mě se chvílemi stává Zátopek u přebalovacího pultu nebo u sporáku. Manžela utrmáceného přece nebudu zatěžovat nakupováním, chudáček tříletý si přece nebude kazit dětství úklidem pokojíčku a nebohý kojenec přece potřebuje prso 24 hodin denně! Trpím jako Hus, obětuju se, ale nikdo mě za to, světe div se, nechválí.

„Utrmácený“ manžel běhá o víkendech ultramaratony, „chudáček“ synáček z přebytků energie lítá jako křeček v kolečku a demoluje interiér a „nebohý“ kojenec mě nenechá o samotě ani navštívit záchod. Všichni jsou rozežraní a šťastní a já vadnu, blednu, chřadnu a zvolna se dostávám do fáze „Tak já se obětuju a vy takhle!“.

Až moje kamarádka Lucka, sledujíc, jak s dítětem na prsu a kruhy pod očima visícíma z oličeje vytírám podlahu, vše shrne do jediné věty: „Komu tím prospěješ?“. A mně dojde, že se ze mě plíživě stává jedna z nich. Masochistek, ochotných obětovat veškerý svůj čas, energii, talent a ambice svým mužům a dětem. Rozhodla jsem se, že se to nesmí stát.

Jsem odhodlaná vyjevit svým blízkým všechny své potřeby stejně, jako je oni bez okolků vyjevují mně. Mám přece právo jíst, spát, sportovat a flákat se úplně stejné jako kdokoliv jiný. A jestli se domácnost zhroutí pod závojem bídy, hladu, špíny, moru a vší, bude to kolektivní vina.

A tak jsem začala zase sportovat, přihlásila jsem se na kurz obchodní angličtiny a nestydím se vrazit mimino manželovi a pomalu a důkladně si opilovat nehty. A výsledek? Nejen, že si té obrovské, závratné a turbulentní změny mého života nikdo z nich ani nevšiml. Ale světe div se, ztráty na životech jsou nulové, hlad ani vši zatím také nemáme a Země se stále ještě nevychýlila ze své osy.
Jen já se jako Zátopek tvářím opravdu už jen při poklusu parkem.

Pro Ona DNES

Autor: Renata Fíková | čtvrtek 11.8.2016 14:28 | karma článku: 41.67 | přečteno: 11456x

Další články blogera

Renata Fíková

Smradi

S blahosklonným úsměvem pohladila chlapci ježatou hlavičku. „Beníku, prosím Tě, nestrkej svojí sestřičku“

12.8.2016 v 9:05 | Karma článku: 38.38 | Přečteno: 4277 | Diskuse

Renata Fíková

Statistika nuda je

Naopak. Člověk by ani neřekl, jak je statistika zábavná disciplína. Věděli jste například, že nejčastěji mají intimní styk se svými pacientkami zubaři, po nich ortopedi a teprve na třetím místě jsou gynekologové?

11.8.2016 v 20:24 | Karma článku: 31.98 | Přečteno: 2012 | Diskuse

Renata Fíková

Rada starších

V tomhle pokoji jsem spala před třiceti lety. Teď už nemám dudlík, zato mám zánět dutin. „Nezapomeň smrkat!“ probudila mě před chvílí babička stojící u mé postele s přídělem antibiotik, kakaem a strašně tlustým chlebem s medem. Nezapomeň smrkat?

3.2.2015 v 9:45 | Karma článku: 40.97 | Přečteno: 7530 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Edna Nová

Jedinečná nabídka sexu (65 plus)

Tak se mě lidé ptají, jak mi jde seznamování... No báječně, moji milí a drazí. Dostávám jedinečné nabídky k sexu (jako včera od muže 60 plus). Omlouvám se, ale mládeži a citlivým povahám nepřístupno

24.8.2017 v 8:42 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 974 | Diskuse

Klára Bártová

Ester (39): Dnes nechápu, jak jsem to mohla přežít!

Velmi silný a inspirativní příběh, který stojí za přečtení. Žena, která si prošla peklem závislostí a vše ustála. Byla doba, kdy ji zbýval měsíc života a ona to dokázala zvrátit. Nyní se rozhodla promluvit.

22.8.2017 v 12:31 | Karma článku: 15.69 | Přečteno: 957 | Diskuse

Edna Nová

O těžké depresi (teď už vím, že zbláznit se může každý)

Zbláznit se může každý. Jako vážně. Trochu mě zaráží, že si stále někteří lidé myslí, že deprese je něco jako špatná nálada. O depresi mluvím hodně, protože deprese neznamená, že jsem přecitlivěla chudinka bez sebevědomí.

21.8.2017 v 16:15 | Karma článku: 36.80 | Přečteno: 4147 | Diskuse

Edna Nová

Mé představy o ideálním muži (aneb jak si z blogu udělat seznamku)

No tak představovat si ta holka může ledacos. Aby to taky nepřepískla a nezůstala na ocet. Čeká snad prince na bílém koni?! A nejhorší jsou ty trapné pětatřicítky, které spolkly všechnu moudrost. Doufám, že tak dalece ještě nejsem

21.8.2017 v 8:18 | Karma článku: 30.65 | Přečteno: 2352 | Diskuse

Jitka Štanclová

Machruješ a neumíš ani pověsit prádlo!

Je až s podivem, co se člověku po létech vybaví, když vidí někoho věšet prádlo. Už za mého mládí platilo, že nejlepší aviváž je čerstvý vzduch a nejlepší žehlička je svěží vítr. A taky to, jak prádlo pověsíte.

20.8.2017 v 19:49 | Karma článku: 22.57 | Přečteno: 932 | Diskuse
VIP
Počet článků 99 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 9296
Autorka mluví víc než by měla, a tak se příležitostně pokouší odreagovat psaním.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.