Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zlaté české ručičky! Kam se sakra poděly?

29. 10. 2013 9:00:00
Čím dál tím víc se utvrzuju v přesvědčení, že řemeslo má svůj zlatý věk už dávno za sebou. A nebo jen přitahuju největší patlaly mezi manuálně pracujícím lidem?

Jelikož jsme si s manželem první bydlení pořídili ještě za studií, a tedy s nahým zadkem (myšleno obrazně), rekonstrukce bytu kompletně zdevastovaného partou nepřizpůsobivých obyvatel probíhala na vlastní pěst za občasné asistence asimilovaného ukrajince Ivana.

Váňa to uměl s pneumatickým kladivem tak, že v paneláku zboural nejen naši příčku, ale málem i byt o patro níž. Zároveň na naší vybourané toaletě pozapomněl ucpat odpadní rouru a odkráčel na pivo do hospody U drsnejch. Pod námi bydlí slušná rodina, která se vášnivě realizuje v interiéru. Kompletní rekonstrukci svého bytu zakončili nevkusnou plastickou omítkou precizně nanášenou malým štětečkem, která vyschla přesně ve chvíli, kdy se jim po stropě poloviny bytu rozlily splašky ze sedmi pater nad námi. Zkázu dokonala ohromná prasklina vinoucí se mezi fekálním stropem napříč obývákem v místě, kde o patro výš stávala příčka.

Sousedi, neznalí ukrajinských reálií, se naivně domáhali pojistného plnění z Ivanovy pojistky proti škodám. Když se ukázalo, že Váňa nemá ani zdravotní pojištění, sehrála jsem trapnou scénku ve své pojišťovně, předvádějíc, jak jsem vlastníma rukama bourala pneumatickým kladivem zeď. Herečka jsem mizerná, a tak se likvidátor alespoň srdečně zasmál.

Když jsme splatili nutnou rekonstrukci sousedům, rozhoupali jsme se k inovaci elektrických rozvodů. Bolševik totiž vybavil třípokojový panelákový být třemi zásuvkami, z nichž z jedné lítaly jiskry. Když se dostavil elektrikář Prachařík, zalitovala jsem, že jsem vyhodila slzný sprej.

„Víte, já jsem schizofrenik!“ šeptal mi důvěrně ze štaflí s oběma rukama v otevřeném elektrickém obvodu.

Prachařík se dostavoval na minutu přesně, měl však drobný problém. Rozlišovat den a noc. Když jsme se poprvé domlouvali na půl pátou, netušila jsem, že se dostaví před ranním kuropěním a táhlým zvoněním vzbudí celé patro.

„Pane Prachařík, vždyť je noc!“ zařvala jsem do mluvítka domovního zvonku. Ze sluchátka se ozval zmatený chechot a dusot podrážek.

O dvanáct hodin později to zkusil znovu, jakoby nic. Po táhlém vrtání zasněžil panelovým prachem celý byt, slavnostně zapojil nově vzniklý kabelový obvod a v kuchyni hlasitě vybouchly dva spotřebiče včetně trouby s novou sklokeramickou deskou. Po této epizodě pan Prachařík slezl ze štaflí a přátelsky navrhl ukončení spolupráce se slovy „Tak tady mi to taky nepůjde!“.

Když jsme byli opět elektrifikovaní, vytekla nám pračka. Manžel se pokoušel těsnění spravit, čímž ho definitivně zlikvidoval. Samozřejmě dva týdny po uplynutí záruční lhůty a tři týdny před mým porodem. Budila jsem se hrůzou, že těsnění toho mého bubnu povolí dříve, než někdo opraví těsnění bubnu mojí pračky. Opravář praček se dostavil tři čtvrtě hodiny před půlnocí a pivním dechem mi drze oznámil, že jede o čtyři hodiny později, protože bydlím (slušně parafrázováno) na periferii. Namítla jsem, že do centra Prahy je to osm minut metrem. Vrávoravě mávl rukou, prsknul pyskem a opřel se o pračku. „Jó paninko, to bude drahý!“ oznámil po zběžném ohledání.

„Vždyť je to jenom těsnění!“ zvolala jsem s rukou na svém obřím pupku a vznesla zoufalý dotaz, jak dlouho že to bude trvat. Slíbil, že bude jednat rychle.

Nakonec jsem kvůli němu přenášela. No uznejte, že porodit dítě do bytu s nefungující pračkou prostě nejde. Když mi za tři neděle radostně zavolal se slovy „Tak co? Furt dva v jednom?!“, myslela jsem, že si najmu vraha opravářů praček, ale pár hodin po opravě pračky jsem s úlevou začala rodit.

Sérii manuálních analfabetů završil truhlář Zahrádka. Měl za úkol uříznout čtyři prkýnka a zhotovit z nich dveřní prahy. Ukázalo se, že se přecenil. Tři ze čtyř prahů, které po týdnu kutění přivezl, byly o několik centimetrů kratší. Co Vám mám povídat, sebevědomí mu to nezvedlo. Z předsíně se ozývalo sebelítostné brblání: „Já jsem takovej blbec, že vůbec nechápu, že si mě někdo najme!“ A já s ním naprosto souhlasím.

Když ale někdy v kočárku uspávám synka přejížděním přes křivé prahy, říkám si, že dám prcka na řemeslo. Bude hvězda! Laťka je totiž zoufale nízko.

Autor: Renata Fíková | úterý 29.10.2013 9:00 | karma článku: 40.98 | přečteno: 8335x

Další články blogera

Renata Fíková

Smradi

S blahosklonným úsměvem pohladila chlapci ježatou hlavičku. „Beníku, prosím Tě, nestrkej svojí sestřičku“

12.8.2016 v 9:05 | Karma článku: 38.04 | Přečteno: 4205 | Diskuse

Renata Fíková

Statistika nuda je

Naopak. Člověk by ani neřekl, jak je statistika zábavná disciplína. Věděli jste například, že nejčastěji mají intimní styk se svými pacientkami zubaři, po nich ortopedi a teprve na třetím místě jsou gynekologové?

11.8.2016 v 20:24 | Karma článku: 31.68 | Přečteno: 1967 | Diskuse

Renata Fíková

Masochistkou snadno a rychle

Existuje kategorie lidí (a obvykle jsou to ženy), které s gustem obětují své životy. Nemluvím o válečných hrdinkách ani bojovnicích za svobodu bručících v totalitních lágrech, ale o běžných ženách každodenní reality.

11.8.2016 v 14:28 | Karma článku: 41.55 | Přečteno: 11401 | Diskuse

Renata Fíková

Rada starších

V tomhle pokoji jsem spala před třiceti lety. Teď už nemám dudlík, zato mám zánět dutin. „Nezapomeň smrkat!“ probudila mě před chvílí babička stojící u mé postele s přídělem antibiotik, kakaem a strašně tlustým chlebem s medem. Nezapomeň smrkat?

3.2.2015 v 9:45 | Karma článku: 40.97 | Přečteno: 7496 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Stanislav Cigánek

Matěj z Janova o jedné katolické církvi

Matěj z Janova, žák Jana Milíče z Kroměříže a v jistém smyslu předchůdce Husův mluvil velmi výstižně o katolicitě církve, která spočívá ve věrnosti Boží Pravdě.

25.6.2017 v 11:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 86 | Diskuse

Jan Tomášek

Chaplinovo náměstí

Jeden takový velmi modernistický epigram z Prahy... Krátké čtení k pozdní snídani nebo brzkému obědu.

25.6.2017 v 10:01 | Karma článku: 4.03 | Přečteno: 139 | Diskuse

Martin Rotter

Mýty kolem e-Receptů

e-Recepty jsou opředeny mnoha mýty. Lékarnící nejsou tou ohroženou skupinou, jsou to lékaři. Jak to vím? Jsem programátor, který e-Recept implementuje do software pro lékaře.

25.6.2017 v 9:28 | Karma článku: 19.35 | Přečteno: 667 | Diskuse

David Gruber

Noc na Karlštejně – postřehy nejen z tohoto z filmu

Na řadu kultovních českých filmů se rád podívám i třeba podvacáté. Čím vyšší je číslo mé divácké reprízy, tím je to větší dobrodružství najít v něm něco nového, co jsem dříve nepostřehl... Dnes zde bude řeč o špatném i o krásném..

25.6.2017 v 9:11 | Karma článku: 19.59 | Přečteno: 717 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Zde odložte inteligenci

Takovýhle klikací chlíveček by mohl vyskočit na monitoru vždy, když vstoupím na nějaký pravodajský web. Zatím odsouhlasuju jen nějaké cookies, které na mne prásknou, že myš držím jako prase kost a mám trenky kapsičkou dopředu.

25.6.2017 v 7:35 | Karma článku: 21.90 | Přečteno: 507 | Diskuse
VIP
Počet článků 99 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 9283
Autorka mluví víc než by měla, a tak se příležitostně pokouší odreagovat psaním.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.