Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Supermatka

12. 04. 2013 15:30:00
V srpnu jsem se vdávala a v červnu rodím. Bystrý čtenář tedy hbitě spočítá, že jsem sotva stačila vystřízlivět po svatební hostině. A že to bylo vystřízlivění, jak se patří.

S hlavou v odpadkovém koši před solidárně čekajícím autobusem číslo 135 plným lidí nalepených na skle jsem na jednoho říjnového rána usoudila, že něco nehraje. Mžourala jsem pak v práci s otevřenou pusou na těhotenský test a přemýšlela, co si počít. Počato ale už jaksi bylo!

Výsledek nevinné manželské dohody „necháme tomu volný průběh“ se pokojně buněčně dělil v mém břiše, kterým jsem v předvečer prohnala notnou dávku rulandského. Mě zase dělilo pět měsíců od advokátních zkoušek a pět minut od nejbližšího jednání. Když jsem se pak bláznivě smála u jednoho rutinního odstavce smlouvy, načež mi do očí vyhrkla slza dojetí, musel si klient myslet, že jsem naprosto vyšinutá.

Nadšený manžel ovšem začal neprodleně snášet domů všechno možné, samozřejmě opět s výjimkou květin a šperků. Během dvou dnů jsem tak dostala těhotenský polštář se slůňaty, žehličku, ponožky, zvlhčovač vzduchu a knihu pro matku a dítě, v níž je tak naturalisticky vylíčený a nafocený porod, že bych jí doporučovala číst až v důchodu.

Otěhotnět na podzim má vůbec spoustu výhod! Především neznám lepšího dárku pod stromeček pro famílii než je snímek z ultrazvuku. Jsem ale těžce nemateřský typ, a proto chvíli trvalo, než členové rodiny na snímku namísto žlučníku identifikovali dítě. S generačním posunem se ale někteří z nich smiřují jen opravdu neochotně. Můj otec například, svalnatý to lékař a motorkář, na mě tuhle hodil zlé oko, když jsem mezi dveřmi provokativně řekla břichu „zamávej dědovi“.

To adeptka na prababičku, ta si to užívá. Se slzou na víčku dojatě hledíc z okna mluví jako Jiří Wolker: „Renatko, počkej, až ucítíš pohyby děťátka. Je to jako dotyk motýlích křídel, kterým Ti říká: Maminko, tady jsem....

A já se těším na "dotyk motýlích křídel" a pořád nic. A pak Vám takhle stojím v lednu na zastávce a najednou takový výkop, že mi leknutím vyskočí žvýkačka z pusy. Od té doby se mimino výborně zorientovalo v břiše, protože dnes už neomylně pozná, kdy a kam je třeba matku nakopnout. Zvláště pak po obědě nebo v krajní toaletní nouzi jsou údery obdivuhodně anatomicky přesné.

A tak chodím plavat, protože v bazénu spí jako mimino do vody hozené. S velkým břichem ve sportovních plavkách s červenou gumovou čepicí s číslem z triatlonu vypadám jako reklama na prezervativ.

Výborným argumentem je břicho i ve vztahu k různým úchylům. Tuhle na mě jeden dotíral v metru. Halekal přes vagón, lákal mě na panáka, a když ke mně vratkým krokem doručkoval po tyči, napadlo mě rozepnout kabát a mlčky ho rozevřít. Překvapeně chudák zavrávoral, zamával mi rukama před břichem a vyprsknul: „jo tak to prdón, pani...prdón“ a disbalanc ho na Andělu vynesl z metra.

A protože jsem se rozhodla, že jsem supermanka, tak jsem v březnu třikrát za sebou ambiciózně vlekla dvacetikilový kufr plný chytrých knih a lejster na advokátní komoru s odhodláním vyždímat ze sebe zbytky energie a složit advokátní zkoušky. A když jsem tak po poslední písemce vlekla dotyčný kufr po zasněžených schodech, uštvaná a vystresovaná jsem si najednou uvědomila, že supermaTka a supermaNka není totéž a skloubit se to prostě nedá a že využívat oněch pár výsad vyhrazených ženám s bubnem není slabost ale moje svaté právo!

A proto jsem na třetím schodu na Karláku dvanáct týdnů před porodem KONEČNĚ zastavila, pravou rukou výmluvně objala břicho, levou opřela hřbetem o čelo v teatrální póze a vydala hlasitý mateřský vzdech. V tu ránu přiskočil jinoch a nadšeně vynesl kufr po schodech, načež mě vytlačil do tramvaje, kde jej vystřídal další, který mi uvolnil místo.

A od té doby jsem oficiálně těhotná, mluvím s břichem, hraju mu na piano, skáču na těhotenském míči a v dopravních prostředcích se nebojím vlastním břichem vyšťouchat mladíky ze sedadel. V gynekologické čekárně jsem ale pořád jediná, která si čte zákon o podnikání na kapitálovém trhu.

Řeknu Vám, chvílemi se těším, až budu číst Tři malá prasátka :)

PS: Napsáno pro Ona Dnes v hluboké solidaritě se všemi pracujícími a studujícími matkami!


Autor: Renata Fíková | pátek 12.4.2013 15:30 | karma článku: 43.67 | přečteno: 9972x

Další články blogera

Renata Fíková

Smradi

S blahosklonným úsměvem pohladila chlapci ježatou hlavičku. „Beníku, prosím Tě, nestrkej svojí sestřičku“

12.8.2016 v 9:05 | Karma článku: 38.38 | Přečteno: 4277 | Diskuse

Renata Fíková

Statistika nuda je

Naopak. Člověk by ani neřekl, jak je statistika zábavná disciplína. Věděli jste například, že nejčastěji mají intimní styk se svými pacientkami zubaři, po nich ortopedi a teprve na třetím místě jsou gynekologové?

11.8.2016 v 20:24 | Karma článku: 31.98 | Přečteno: 2012 | Diskuse

Renata Fíková

Masochistkou snadno a rychle

Existuje kategorie lidí (a obvykle jsou to ženy), které s gustem obětují své životy. Nemluvím o válečných hrdinkách ani bojovnicích za svobodu bručících v totalitních lágrech, ale o běžných ženách každodenní reality.

11.8.2016 v 14:28 | Karma článku: 41.67 | Přečteno: 11456 | Diskuse

Renata Fíková

Rada starších

V tomhle pokoji jsem spala před třiceti lety. Teď už nemám dudlík, zato mám zánět dutin. „Nezapomeň smrkat!“ probudila mě před chvílí babička stojící u mé postele s přídělem antibiotik, kakaem a strašně tlustým chlebem s medem. Nezapomeň smrkat?

3.2.2015 v 9:45 | Karma článku: 40.97 | Přečteno: 7530 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marek Valiček

Kdyby tisíc kabinetů

"...no, pomalu abyste se chystali do školy, co?", zaznělo mezi stoly naší zahradní hospůdky a děti, ke kterým byla slova pronesena, se otřásly hnusem a opovržením.

24.8.2017 v 9:18 | Karma článku: 16.25 | Přečteno: 264 | Diskuse

Libuse Palkova

Pivo s koulemi je bez koulí?

Proč feministkám tak vadila reklama na jisté pivo? Podle mě byla celkem neškodná, a tak jsem dokonce svého času podezírala majitele, že se s feministkami domluvil, aby mu tím humbukem udělaly reklamu.

24.8.2017 v 9:13 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 203 | Diskuse

Richard Mandelík

Velká válka IV., aneb v roce 1917 stále stejně a už je tu bolševik

Rok utekl jako Rakušané-Uhři před Brusilovem a my se zase vrátíme ve vzpomínce o století zpět. Myslíte, že blbosti už bylo dost? Spojenci zvaní Dohoda nás přesvědčí o opaku. A Němci a Rakušané-Uhři nezůstanou pozadu.

24.8.2017 v 7:00 | Karma článku: 5.20 | Přečteno: 84 | Diskuse

Helena Vlachová

Kdyby bylo na mně, zakázala bych konzumaci alkoholu

Velmi se mi nelíbí, že jsme jako země velmi liberální, pokud se týče konzumace alkoholu. Nikdo si nechce uvědomit, že se jedná o rozšířenou drogu, vůči níž jsme tolerantní

24.8.2017 v 6:48 | Karma článku: 5.57 | Přečteno: 348 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Maminka má pravdu

To jsou ty kamínky, co tu loni lítaly jako fotbalový míč krásné cikánské Denisy, říkám si u jezírka, kde se chystám poválet. Kamínky si jako frotáž vetknout do kůže, slunce ať šimrá, a poslouchat cvrkot kolem. ,,Tam nelez, sakra,

24.8.2017 v 2:53 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 278 | Diskuse
VIP
Počet článků 99 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 9296
Autorka mluví víc než by měla, a tak se příležitostně pokouší odreagovat psaním.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.