Šikana v čekárně
Není to (na rozdíl ode mě) žádná skládačka, ale pořádný americký hřebec s dámským sedlem, který čeká ve sklepní kóji na svou fyzicky zhroucenou majitelku. Mám neschopenku, protože jsem neschopná.
Každé jaro a podzim, když mě sklátí nemoc, vyslechnu od své věčně zdravé mámy celou symfonii výčitek o mé neschopnosti užívat vitamíny a zdržet se kontaktu s epicentry nákazy. Epicentrem nákazy jsou zejména kolegové v práci s šátky kolem krku, obchodní domy a metro. Tak se jim schválně zkuste vyhnout, když bydlíte na kraji města, dojíždíte do práce v centru metrem a jediným zdrojem Vaší potravy je místní obchoďák a podezřelý čínský bufet, který je epicentrem bůhví čeho dalšího.
Faktem však zůstává, že každé jaro a podzim se stávám epicentrem nákazy já a každé jaro a podzim trávím dlouhé hodiny v přeplněné čekárně svojí praktické lékařky. Moje praktická lékařka je velice nepraktická stará paní, která bojuje s počítačem jako lev a ne vždy vítězně. A tak se seance v čekárně běžně protáhnou na několik dlouhých a často dramatických hodin, takže k doktorce chodím už pár let s batůžkem, jako na celodenní výlet.
Dneska jsem dorazila jako devatenáctá, zdvořile jsem se uklonila osmnácti párům očí, usadila se vzorně na volné místo, vybalila termosku s čajem, dvě knihy a zabředla do čtení. Nepřečetla jsem ani dvě věty a na rameni mi přistála tučná ruka postarší dámy.
„Pani, musíte si přece zjistit, kdo je poslední!,“ sdělila mi káravým tónem a zbytek čekárny souhlasně zamručel.
Aha, pořádek musí být. I takové čekání má svá pravidla! Na chvíli mě přepadlo dovádivé nutkání polemizovat s tlustou paní, že poslední jsem rozhodně já, ale osazenstvo čekárny mělo evidentně smysl pro humor jako zřízenec pohřebního ústavu.
„Kdo je tady poslední?“ zachraptěla jsem bez většího zájmu a odhrnula ofinu z horečkou zpoceného čela.
„Poslední jsem já!“ prohlásila tatáž boubelatá paní a spokojeně se zavrtěla v sedačce.
Čekárna si oddychla, že byl nastolen pořádek, a všichni se pustili do svých aktivit. Začetla jsem se do Johna Updika. Rýma mi pískala v uchu a teplotou se mi mlžily brýle. V čekárně najednou nastal rozruch. Odhlédla jsem od knihy, na zpocených brýlích vytvořila prstem průhledná kolečka a koukám, že jsem hlavním aktérem toho pozdvižení. Všechny oči byly upřené na mou usmrkanou maličkost.
Baculatá paní na mě zlostně sykla: „Tady ten pán se právě ptal, kdo je tady poslední!“ a ukázala na chlapíka sedícího před obrovským plakátem na mast proti hemeroidům.
Chvíli jsem nechápavě civěla a snažila se rozkódovat skutečnou podstatu hry na posledníčka.
„Já jsem poslední!“, pronesla jsem tiše to, co se ode mě očekávalo, a znovu se začetla.
Čekárna s uspokojením vzdychla a zavládlo ticho. Můj knižní hrdina vedl zrovna vášnivý dialog se svou vysněnou bohyní, když se čekárnou ozval zvučný hlas: „Kdo je tady poslední?“
„Já jsem tady poslední!“, pronesla jsem otráveně a automaticky, aniž bych odhlédla od knihy.
To, co způsobila moje prostinká věta v nacpané čekárně se dá přirovnat snad jen k apokalypse. Pán s hemeroidy se prudce vztyčil, udeřil se pěstí do hrudi a vykřikl: “Já jsem tady poslední!“. Pani s pletacími jehlicemi odvedle přestala plést a vykřikla zoufale: “To je hrůza, to je hrůza!“. Nově příchozí muž s hlasem hajného pronesl zmateně:“ Tak kdo je tady vlastně poslední, jsem z toho jelen!?“ Tlustá paní se vymrštila ze sedačky, vztyčila ukazováček a opovržlivě ukázala na můj nos: “To se zeptejte tady tý!“
Zmateně jsem si otřela čelo a pronesla něco o tom, že je opravdu možné, že po mně ještě přišel pán od hemeroidů a že to vlastně tak moc nesleduji. Čekárnou se nesla vlna pohrdání nad mojí tupostí. Napadlo mě, že by se situace dala jednoduše vyřešit putovním nalepovacím papírkem s nápisem „já jsem poslední“, který by si posledníček potupně přilepil na čelo.
Hru na posledního jsem každopádně absolutně projela. Uprostřed druhé knihy mě sestra zavolala dovnitř. Moje nepraktická lékařka se vynořila za obrovským stolem a zeptala se mě obligátně:
“Co Vám je?“ a „Co na to chcete?“
a já jsem obligátně odpověděla „Zánět dutin“ a „Antibiotika“
a pak jsem věčnost čekala, než to všechno naťuká a uloží do počítače.
Když jsem opouštěla ordinaci, v čekárně kulminovala hádka o pořadí čekajících a malé děcko usilovně vřeštělo nad tou strašlivou tragédií. A za všechno můžou ty vitamíny! A tak ti slibuji svatosvatě, moje milá maminko, že budu polykat celý rok céčko a zdržovat se kontaktu s epicentry nákazy, hlavně se všemi čekárnami.
Pro Ona Dnes
Renata Fíková
Ta, co má tři
Nechala jsem se vyhecovat ke třetímu dítěti. Když má tři děti William a Kate, tak jaképak s tím štráchy. Kontinent stárne, je třeba přiložit břicho k dílu.
Renata Fíková
Jiný stav, jiný mrav
Celý život jsem optimista. Takový ten druh optimisty, který přesazuje muškáty ve chvíli, kdy se na naši planetu řítí smrtící meteorit.
Renata Fíková
Zadej heslo
Mám nový mobil. Vědí to už úplně všichni. Každý den v devět mi v něm cosi zvoní a nejde to vypnout. Je to melodie z Hvězdných válek.
Renata Fíková
Přešlapy
Zlomila jsem si prst na noze. Nedává se to do sádry. Nikdo Vám tím pádem nevěří, jak moc trpíte. Nikdo Vás nepustí sednout. Nikdo nechápe, proč čtyři týdny chodíte v botách svojí babičky.
Renata Fíková
Výchova dětí v Čechách
Když jsem ještě nevěděla, co chov malých lidí obnáší, plánovala jsem si, jak budu jednou se svými dětmi obrážet výstavy, číst jim Malého prince a celé hodiny rozmlouvat o přírodovědě, dokud z nich nevyroste laureát Nobelovy ceny.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Prodej rodinného domu 132 m2, pozemek 655 m2
Těšetice, okres Znojmo
7 495 000 Kč
- Počet článků 105
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 9192x